i

Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Mrznoucí atmosféra Jupiterova měsíce

 |  6. 10. 2016
 |  Vesmír 95, 548, 2016/10

V současné době je pojmenováno více než šest desítek měsíců obíhajících planetu Jupiter. Čtyři největší, mezi něž patří měsíc Io, považovaný za vulkanicky nejaktivnější těleso sluneční soustavy, pozoroval již v roce 1610 Galileo Galilei (dalšími z rodiny tzv. Galileových měsíců jsou Europa, Ganymed a Callisto). Io planetu oběhne za více neř 42 hodin a na své pouti vplouvá přibližně na dvě hodiny do Jupiterova stínu. Ve chvíli, kdy je Io takto odstřižen od přísunu sluneční energie, se jeho povrch velmi rychle ochlazuje z –146 °C až na –168 °C. Atmosféra Io je tvořena především oxidem siřičitým (SO2), který do ní neustále doplňuje sopečná činnost měsíce (sondy zaznamenaly na jeho povrchu kolem 150 aktivních sopek a předpokládá se, že celkově by jich mohlo být víc než 400). Právě v době, kdy se Io schovává v Jupiterově stínu, jeho atmosféra doslova kolabuje. Její značná část totiž v době zatmění (průchodu stínem) zmrzne a spadne na povrch měsíce. Ve chvíli, kdy se Io opět dostane ze stínu planety, pevný oxid siřičitý sublimuje zpět v plyn a dochází k postupné obnově atmosféry. Pozorování tohoto procesu ze zemského povrchu se však potýká s mnoha těžkostmi, kupříkladu jeho neviditelností v oblasti tzv. viditelného spektra (světlo o vlnových délkách přibližně 400–750 nm). Skupina astronomů se proto rozhodla využít k průzkumu Io spektrometr, který je součástí astronomické observatoře Gemini, a pozorovat měsíc v pásmu vzdáleného infračerveného záření (ve vlnové délce 19 μm). Část paprsků odražených od povrchu měsíce je totiž pohlcována atmosférickým oxidem siřičitým, a celý jev tak lze zaznamenat a důkladně prošetřit. Vědci měli díky tomuto přístupu zcela poprvé možnost sledovat celý proces kolapsu a následné obnovy atmosféry Io. Publikované výsledky jsou dalším dílkem ve studiu tohoto měsíce a v budoucnu mohou napomoci k lepšímu pochopení celé Jupiterovy soustavy.

Tsang et al.: J. Geophys. Res. Planets; DOI: 10.1002/2016JE005025

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné