i

Aktuální číslo:

2020/1

Téma měsíce:

Závislost

Mrznoucí atmosféra Jupiterova měsíce

 |  6. 10. 2016
 |  Vesmír 95, 548, 2016/10

V současné době je pojmenováno více než šest desítek měsíců obíhajících planetu Jupiter. Čtyři největší, mezi něž patří měsíc Io, považovaný za vulkanicky nejaktivnější těleso sluneční soustavy, pozoroval již v roce 1610 Galileo Galilei (dalšími z rodiny tzv. Galileových měsíců jsou Europa, Ganymed a Callisto). Io planetu oběhne za více neř 42 hodin a na své pouti vplouvá přibližně na dvě hodiny do Jupiterova stínu. Ve chvíli, kdy je Io takto odstřižen od přísunu sluneční energie, se jeho povrch velmi rychle ochlazuje z –146 °C až na –168 °C. Atmosféra Io je tvořena především oxidem siřičitým (SO2), který do ní neustále doplňuje sopečná činnost měsíce (sondy zaznamenaly na jeho povrchu kolem 150 aktivních sopek a předpokládá se, že celkově by jich mohlo být víc než 400). Právě v době, kdy se Io schovává v Jupiterově stínu, jeho atmosféra doslova kolabuje. Její značná část totiž v době zatmění (průchodu stínem) zmrzne a spadne na povrch měsíce. Ve chvíli, kdy se Io opět dostane ze stínu planety, pevný oxid siřičitý sublimuje zpět v plyn a dochází k postupné obnově atmosféry. Pozorování tohoto procesu ze zemského povrchu se však potýká s mnoha těžkostmi, kupříkladu jeho neviditelností v oblasti tzv. viditelného spektra (světlo o vlnových délkách přibližně 400–750 nm). Skupina astronomů se proto rozhodla využít k průzkumu Io spektrometr, který je součástí astronomické observatoře Gemini, a pozorovat měsíc v pásmu vzdáleného infračerveného záření (ve vlnové délce 19 μm). Část paprsků odražených od povrchu měsíce je totiž pohlcována atmosférickým oxidem siřičitým, a celý jev tak lze zaznamenat a důkladně prošetřit. Vědci měli díky tomuto přístupu zcela poprvé možnost sledovat celý proces kolapsu a následné obnovy atmosféry Io. Publikované výsledky jsou dalším dílkem ve studiu tohoto měsíce a v budoucnu mohou napomoci k lepšímu pochopení celé Jupiterovy soustavy.

Tsang et al.: J. Geophys. Res. Planets; DOI: 10.1002/2016JE005025

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Léčba psychedeliky

Léčba psychedeliky

Zuzana Postránecká  |  6. 1. 2020
Přírodní psychedelika provázejí lidskou společnost po tisíciletí, ale západní společnost se jimi začala podrobněji zabývat teprve ve 20. století....
Chobotnice z Londýna

Chobotnice z Londýna

Petr Jan Juračka  |  6. 1. 2020
O poslední spolupráci s profesorem Vladimírem Kořínkem, novém druhu perloočky, dobrodružné cestě do londýnského muzea a chobotničce...
Smysl a etika archeologie ve 21. století

Smysl a etika archeologie ve 21. století

Martin Gojda  |  6. 1. 2020
Jedinečnost a neopakovatelnost toho, co se událo v historii, co potkávalo generace našich předchůdců, jak jednotlivci a lidská společenství...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné