Průsvitná světluška

Zatímco u nás v Čechách svatojánští broučci svítí pěkně plynule, nepřerušovaně, v Severní Americe převládají druhy světlušek, které blikají. Výjimku mezi nimi tvoří druh Phausis reticulata, zvaný modrý duch (blue ghost, fantasma azul). Tato světluška, příbuzná naší svítilce třpytivé (dříve zvané světluška menší, Lamprohiza splendidula), svítí nepřerušovaně žlutozeleným světlem (maximum 552 nm), na dálku se ovšem jeví modrozeleně. Samečci létají, samičky jsou neotenické, červovité a lezou v trávě.

Samečci létají brzo po západu slunce, pomalu a nízko nad zemí (do půl metru). Pozorovatelé rozdělili způsob letu do sedmi kategorií. Při jednom z nich si třeba svítí z výšky několika centimetrů na zem. Při jiném několik samečků letí paralelně vodorovně, jindy zase nahoru a dolů. Někdy přelétávají drobnými poskoky a vždy na chvíli přistanou. Největší vzdálenost, na kterou se samečci řítili rovnou k samičce, byla 6 m, ale spíš za pachovým signálem než za světlem. To bezpečně vidí až ze vzdálenosti menší než metr.

Tělesná velikost samiček je velmi proměnlivá a s ní počet světelných orgánů. Protože na některých zadečkových článcích mohou být lampičky vyvinuty asymetricky, jejich počet kolísá od tří do devíti. Kromě světla produkují samičky i pohlavní feromon. Samečky pak lze nalákat na umělá světélka pomazaná feromonem. Světelné pastičky byly vyrobeny z válečků, kde trocha radioaktivního tritia aktivuje fluorescenční pigment. Váleček byl vložen do tmavého brčka, v němž bylo propíchnuto několik otvorů, aby to připomínalo rozložení světélek samičky. Čím víc jednotlivých světélek, tím byla past atraktivnější. Tedy v kurzu jsou velké samice. Silné světelné zdroje světlušky nelákají. Bohužel však samečky láká i světlo znehybněných samečků v pavoučí síti.

Dlužno dodat, že světelné orgány světlušek leží na spodní straně zadečku. U samečka je to tak v pořádku, jeho signály jsou vidět zdola a samička na ně může reagovat. Ale nelétavé samičky v podrostu musejí vylézt na travičku nebo ohnout zadeček, aby sameček jejich světlo viděl. Evoluce to zařídila hloupě. Ne tak u modrého ducha. Samičky tohoto druhu mají tělo natolik průsvitné, že sameček jejich světlo vidí, i když samička normálně leze po zemi. Samičky svítí samy od sebe, nereagují teprve na přeletující samečky. Obě pohlaví také rozsvítí jako reakci na napadení či otřesy.

Páření trvá osm minut, normální čas pro lidi, ale poměrně krátký pro hmyz. Samička pak naklade snůšku 30 vajec. Poprvé mezi světluškami bylo zaznamenáno, že samička sedí na vejcích a hlídá je. A nenechá se od nich jen tak zahnat. Takže světlušek je dost i pro turisty v Tennessee. (Florida Entomologist 97, 1290–1307, 2014)