Nenápadné významy Hlávkova mostu

Hlávkův most díky své odlehlejší poloze nepatří zrovna mezi nejznámější příklady moderní architektury na území Prahy. Přitom právě tento most, který spojuje Holešovice s ostrovem Štvanice a dnes slouží především jako jeden z úseků pražské magistrály, je mimořádným představitelem kulturní modernity v trojím smyslu.

Hlávkův most z let 1909–1912 je společným dílem nastupující generace mladých tvůrců, konstruktéra Františka Mencla, architekta Pavla Janáka a sochařů Otto Gutfreunda, Bohumila Kafky, Ladislava Kofránka, Josefa Mařatky a Jana Štursy, kteří při této stavbě získali v rané fázi svých kariér jedinečnou příležitost zhmotnit své ideje ve veřejném prostoru. Dobová kritika vnímala výjimečnost výsledků mladých tvůrců veskrze pozitivně. Jejich angažmá ovšem nepředstavovalo naplnění původního záměru zadavatelů, šlo spíše o jistou katarzi mezigeneračního konfliktu mezi konzervativnějšími a progresivnějšími kruhy uvedených profesí.

Už na počátku 20. století, kdy bylo přes Štvanici vedeno dřevěné provizorní přemostění podle návrhu inženýra Rudolfa Kaplana, se uvažovalo o definitivním řešení. Zásadní otázka se týkala konstrukce budoucího mostu: zda bude kamenný, železný, anebo betonový. Zastáncem posledního