Labská náplavka v Hradci Králové

Vydáte-li se pražskou Husovou ulicí na Mariánské náměstí, čeká vás lekce nejen z klasické architektury. Nejdříve minete excelentní Clam-Gallasův palác s Braunovými atlanty v průčelí, který byl postaven v letech 1714–1719 podle projektu geniálního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Krátce nato se před vámi objeví další monumentální budovy. Nejstarší z nich je východní křídlo Klementinské koleje zbudované v letech 1724–1730 podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera, naopak nejmladší je budova Městské knihovny dokončená v jubilejním roce 1928 podle projektu Wagnerova žáka, architekta Františka Roitha. Poslední stavbu, která prostor Mariánského náměstí ohraničuje, představuje nová radnice od architekta Osvalda Polívky z let 1908–1911. Citlivé oko již na první pohled pozná, že Polívkův palác do náměstí jaksi nezapadá. Není divu, vždyť nerespektuje kontext místa, harmonické proporce ani střízlivé pojetí svých sousedů. Jak ale s těmito stavbami souvisí královéhradecká labská náplavka? De facto nijak, ale přece. S architekty Fischerem z Erlachu, Dientzenhoferem i Roithem ji spojují klasické architektonické, tedy nadčasové formy, ušlechtile prosté pojetí a v neposlední řadě i provedení v solidních materiálech.