Vychytralá chřipka zneužívá ubikvitin

Chce-li se buňka zbavit nějakého ošoupaného proteinu, přivěsí na něj řetízek složený z malých jednotek ubikvitinu. Takto označený protein je pak rozložen v proteazomu na aminokyseliny. Špatně složené proteiny s volnými ubikvitinovými řetízky jsou zase s pomocí mikrotubulů a molekulárního motoru dyneinu rozpleteny v tzv. agrezomu. Ubikvitin také spouští produkci interferonu a dalších antivirotických molekul. Je proto zajímavé, že se chřipkový virus A naučil využívat tuto nepřátelskou molekulu ve svůj prospěch. Virus chřipky je vlastně balíček RNA a několika proteinů uzavřených v obalu (kapsidě) a navíc potažených membránou. Nechává se pohltit buňkou, poté však uniká do cytoplazmy a svléká svou kapsidu, aby mohl dále škodit. Jak se ale ukazuje, rozložení kapsidy není vůbec jednoduché. Virus pro tento účel využívá právě volné ubikvitinové řetízky. S jejich pomocí se kapsida tváří jako špatně složený proteinový komplex a je pak rozložena v agrezomu. Virus tak dosáhl svého: Jeho RNA a proteiny jsou uvolněny a mohou se dostat až do buněčného jádra. Ubikvitin tedy, místo aby spustil protivirovou ochranu, poslouží chřipce v jejích nekalých úmyslech. My však můžeme být rádi, že o této zákeřnosti nyní víme. Rozkládání kapsidy je dlouho známou slabinou viru, na niž se snaží cílit některá antivirotika (např. amantadin). Víme-li nyní, že chřipka vychytrale využívá agrezom (ba je na jeho činnosti přímo závislá), můžeme se jí tento manévr pokusit překazit nově designovanými cílenými léčivy. (Science 346, 473–477, 2014)