Hmyz by nás měl zajímat

V čem je váš objev tak cenný a proč trvalo hledání oné bílkoviny tak dlouho?

Vývoj a rozmnožování hmyzu řídí dva hlavní hormony. Prvním je steroid ekdyson, jehož receptor známe důkladně už dvacet let. Druhým je juvenilní hormon, který do určité fáze vývoje blokuje metamorfózu, proměnu larvy v dospělce – odtud název hormonu. Tento účinek je znám již 80 let, ale jeho molekulární podstata zůstávala záhadou. Mechanismus přenosu juvenilního signálu ani molekulu receptoru v buňkách hmyzu se přes velkou snahu dlouho nedařilo odhalit. Lidé na tomto poli výzkumu byli frustrovaní, stálo to spoustu peněz, několik nálezů už bylo publikováno, ale pak je autoři museli vzít zpátky, když se ukázalo, že ta molekula, kterou našli, není ta pravá.

Insekticidy blokující vývoj a rozmnožování hmyzu však na trhu vidíme běžně.

Látky s účinkem juvenilního hormonu drží hmyz v nedospělém stadiu, a tak mu brání v normálním vývoji a rozmnožování. Insekticidy na tomto principu, říkáme jim juvenoidy, se používají už léta. Jsou v postřiku proti komárům, v repelentech a přípravcích proti roztočům na psy a kočky, ošetřují se jimi domácnosti i pole, vyskytují se v zemědělských produktech, v jídle, ve vodě. Používají se již od sedmdesátých let, aniž by kdo věděl, jak přesně fungují.

Říkáte, že jsou v jídle, ve vodě?

Ano, ale vzhledem k tomu, že juvenilní hormon je unikátní pro hmyz a členovce, tak zabíjí jen je. Hmyz bohužel veškerý, včelu spolu s komárem, a také korýše, nikoli lidi. Ve stejné rodině bílkovin, kam patří náš hmyzí receptor, se však nacházejí i jiné zajímavé proteiny, například receptor dioxinu a dalších, nechvalně známých chemikálií, které se uvolňují do prostředí a způsobují rakovinu a imunitní problémy. Na tyto látky už lidé receptor mají. A víme, že dioxinový receptor reaguje na spoustu látek, takže se můžeme ptát, zda nějaká interakce juvenoidů s blízce příbuzným receptorem není.