Věda, média a šarlatáni

Hned na počátku uvedu, že jde o kritiku způsobu, jak se věda prezentuje, a to hlavně prostřednictvím médií, a také o kritiku šarlatánů z všemožných oborů, kteří se snaží vědou se zaštiťovat.

První kapitoly knihy se zaměřují na jednodušší formy zneužití zdánlivě vědeckých poznatků k propagaci vlastních komerčních produktů. Týká se to i u nás známých a propagovaných ušních svící k čištění uší. Další případy, jako jsou detoxikační nožní lázně a detoxikační náplasti, nejsou, pokud vím, u nás příliš rozšířené. Dalším objektem kritiky byl systém brain gym (doslovný překlad mozková gymnastika – nezaměňovat za různé systémy tréninku mozku), což je podle autora patentovaný systém cviků, který je propagován jako prostředek vedoucí k uvolnění obou mozkových hemisfér, a tím „podporuje zkušenost učení celým mozkem“. Dokud jsem do svého internetového vyhledávače nezadal příslušný text (mozek brain gym), bláhově jsem se domníval, že alespoň tato převratná novinka se nám vyhnula. Zjistil jsem však, že u nás je tento jistě zpochybnitelný systém nabízen hlavně firemním zákazníkům.

Autor se také zabývá reklamními triky různých kosmetických prostředků a celkem jednoduše odhaluje neopodstatněnost příslušných reklamních tvrzení. Velmi podrobná a také poučná je pak část týkající se homeopatie. Od ní pak autor přechází k problematice potravinových doplňků „zdravé výživy“, kterou pokládá za podvodný model vedoucí k obohacení příslušných výrobců. Na základě podkladů podporujících prodej takových produktů autor objasňuje jednotlivé metody ohlupování zákazníků. Uvádí příklady několika ve Velké Británii veřejně známých celebrit majících ohromnou mediální podporu (vlastní TV show, sloupky v novinách atd.) a prokazuje jejich nekompetentnost, a to jak formální (tituly z nesouvisejících oborů nebo z neakreditovaných škol), tak faktickou. Např. Dr. McKeithová, jedna z celebrit, propagující v knize Zázračné superjídlo (Miracle Superfood) své prostředky s vysokým obsahem chlorofylu, uvádí: „V srdci se chlorofyl zaměří na přenos nervových impulzů, které řídí srdeční kontrakce.“ V klíčových dokumentech podporujících užitečnost podávání „zázračných“ potravinových doplňků obsahujících antioxidanty, vitaminy, ϖ-mastné kyseliny a další, chybějí obvykle základní data nutná pro posouzení jejich pozitivního účinku. Často jsou uváděny odkazy na obskurní práce (v několika případech i na práce, jejichž nevědecká podstata již byla veřejně prokázána), popřípadě odkazují na práce, jež s daným tématem buď vůbec nesouvisejí, nebo které nedocházejí k diskutovaným závěrům. Zatímco většina propagátorů potravinových doplňků uváděla o svých produktech celkem neškodné údaje, Dr. Rath (ne David, ale Matthias) v roce 2005 rovnou prohlašoval, že „léčba multivitaminy je účinnější než všechny toxické léky na AIDS“. Podle něj je cílem celého spiknutí kolem AIDS podávat pacientům drahé toxické přípravky a obohatit se. Důsledky takových aktivit pak Goldacre ilustruje na příkladu JAR. Tam prezident Mbeki a jeho administrativa tvrdili, že HIV není příčinou AIDS a že antiretrovirová medikace způsobuje více škody než užitku. Podle těchto „AIDS disidentů“ je tato choroba léčitelná dietou obsahující červenou řepu, česnek, africké brambory a citronovou šťávu. JAR v té době odmítala zahraniční pomoc týkající se léčebných programů proti AIDS. Odhaduje se, že důsledkem těchto akcí bylo úmrtí 330 tisíc pacientů trpících AIDS.

Od části týkající se potravinových doplňků pak autor přechází k dalším zdravotnickým tématům. Přináší základní přehled o tom, jak se vyvíjejí nové léky, jak je o tomto vývoji informována veřejnost, a podobně. A tady jsem začal mít s některými tvrzeními autora problémy. Sice zde obhajuje poctivé provádění klinických studií a obecně užitečnost farmak, celá tato část je ale určována větou „Velké společnosti jsou často prolhané a politikům se nedá věřit“. Příkladem může být tvrzení, že me-too léky (strukturní analoga léčiv objevených konkurenční firmou) nepředstavují výrazný terapeutický přínos a jsou přínosná jen po stránce finanční. Ze statistiky totiž vyplývá, že velmi výjimečně je první látka s novou strukturou působící novým mechanismem dlouhodobě lékem volby v dané indikaci. Navíc zde existují interindividuální rozdíly mezi pacienty, takže je třeba, pokud je to možné, mít k dispozici několik léčiv z každé skupiny. Jsou zde několikrát zmíněny případy, které jsou pak dále rozebírány v knize Zkorumpovaná farmacie (Bad Pharma).

Aféra MRSA – kmenů Staphylococcus aureus rezistentních na Methicillin nemusí být pro českého čtenáře zajímavá z vlastní podstaty, dokládá však moc médií.

Mediální kachna o MMR

V roce 1998 se v britském tisku poprvé objevilo tvrzení, že vyšší frekvence výskytu autismu u dětí je spojena se zavedením kombinovaného očkování proti spalničkám (Measels), příušnicím (Mumps) a zarděnkám (Rubella). Toto tvrzení bylo podpořeno článkem Dr. Wakefielda a spol. publikovaným v prestižním časopise Lancet (1998, 351, 637–641), popisujícím případ 12 autistických dětí, u kterých se podle vyjádření rodičů porucha objevila po aplikaci MMR vakcíny. Článek byl problematický z etických důvodů (Wakefield je spoluautorem patentu na konkurenční vakcínu, rodiče některých ze studovaných dětí označovaly za důvod onemocnění vakcínu MMR ještě před začátkem výzkumu), a jak se později zjistilo, obsahoval i částečně nepravdivé údaje, a proto je v současné době stažen. Přesto podnítil rozsáhlé antivakcinační hnutí, jehož následkem zemřelo podle statistik ve Velké Británii zbytečně několik dětí. Vedlejším efektem bylo i zesílení tohoto hnutí v jiných zemích včetně České republiky. Jelikož se stala otázka vakcinace tématem bulvárních médií, není divu, že se objevil záhy další článek potvrzující Wakefieldovo tvrzení, ovšem opět založený na chatrných základech. Na druhé straně byly publikovány výsledky řádně prováděných studií, kde se žádná závislost mezi autismem a MMR vakcínou neprokázala. Důkladná metaanalýza dat nepotvrdila existenci této závislosti. Naopak se jasně ukázalo, že zavedením MMR vakcinace došlo k velice významnému snížení frekvence všech tří infekcí.

Kniha je založena na situaci ve Velké Británii. K překladu patří to, že v případech, kdy se české reálie výrazně liší od těch zmiňovaných v originále, je situace fundovaně komentována. V textu jsou často citovány odborné časopisy, populární deníky nebo bulvární periodika, u nichž pokusy o počeštění nejsou příliš šťastné (např. Žurnál lékařské virologie je překladem názvu Journal of Medical Virology).

Kniha je psána čtivě a zvláště oceňuji fakt, že autor v případě argumentace ne zcela známými pojmy tyto pojmy velmi často poměrně fundovaně vysvětluje (např. placebo efekt, nocebo efekt a další). Podobně užitečná je diskuse o správném designu studií a o jejich odpovídajícím vyhodnocení, včetně základních statistických pojmů. Vadou je občasný arogantní tón a také to, že někdy zbytečně a trochu teatrálně několikrát po sobě opakuje vybraná fakta.

Z textu knihy je zřejmá obezřetnost autora vůči jakýmkoli vědeckým výsledkům, zvláště těm, které jsou rozšiřována běžnými nebo dokonce bulvárními médii. Podle něj jsou výsledky vědeckých studií v médiích interpretovány absolventy humanitních oborů, kteří často nemohou obsah odborně posoudit. Podle Goldacra mají média tendenci publikovat senzačně znějící příběhy založené na pochybných informacích. Na druhou stranu je obtížné na základě skutečných dat následně přimět média k odvolání původních tvrzení. Jedním z ponaučení, které by si čtenář měl z knihy odnést, je nevěřit všemu, co je zveřejňováno v médiích a uvědomit si i možnost nepředvídatelných následků takových dezinformací. Například zdánlivě neškodné prosazování homeopatie může vést k vážným zdravotním rizikům, je-li provázeno odepřením konvenční léčby. Publikace také upozorňuje, že autoři z oblasti věd spojených s výzkumem nových léčiv by se měli vyvarovat předčasné prezentace pozitivních výsledků v médiích, které jsou pak mnohdy nesprávně interpretovány a často vzbuzují falešné nadějezejména v případě závažných onemocnění.

Obecně mohu tuto čtivě napsanou knihu čtenářům doporučit s tím, že jde spíše o nenáročné čtení na téma, jak mohou být fakta interpretována médii.