Evoluční vznik živorodosti ichthyosaurů

Když se řekne živorodost (viviparie), většině z nás se vybaví savci, kteří jsou tímto způsobem přivádění potomků na svět přímo charakterističtí. Nicméně se jedná o fenomén, který vznikl v evoluci obratlovců více než 140krát a z toho více než 100krát u šupinatých plazů. S živorodostí se můžeme setkat již u devonských pancířnatých (asi 380 milionů let), nicméně u amniot je nejstarší fosilní doklad živorodosti znám až ze spodního permu u Mesosaurů (280 milionů let). Pro skupiny vodních amniot je pro jejich reprodukci živorodost naprosto klíčová. Viviparie se objevuje také u ichthyosaurů, otázkou ale zůstává, zdali u nich vznikla již u suchozemského předka, či se jedná o adaptaci na vodní prostředí.

Ryosuke Motani s kolegy publikovali nový fosilní nález Chaohusaura z raného triasu (248 milionů let) z Číny. Chaohusaurus patří do jednoho ze tří bazálních rodů ichthyosaurů, skupiny mořských plazů rybovitého tvaru těla s nápadně velikýma očima, kteří dominovali druhohorním mořím. O reprodukci ichthyosaurů bylo sepsáno již několik prací, nicméně všechny tyto studie byly zaměřeny pouze na odvozené skupiny ichthyosaurů, o způsobu rozmnožování u zástupců bazálních skupin se dodnes nevědělo téměř nic. Na popisované fosilii zůstal zachován částečný skelet samice Chaohusaura se třemi zárodky, a tudíž se tento nález stal příslibem pro porozumění reprodukci prvních ichthyosaurů. Obecně se předpokládá, že vodní amniota (kytovci, sirény, ichthyosauři) přivádějí na svět své potomstvo ocasem napřed, pravděpodobně aby nedošlo k utopení mláďat. Unikátnost této fosilie tkví v tom, že porod mladého Chaohusaura byl hlavou napřed, což je naopak typické pro suchozemská amniota. Nicméně u některých druhů vodních amniot (vodnáře a běluhy) je porod orientován také hlavou napřed jako u suchozemských druhů, což mohou být výjimky, ale zároveň to poukazuje na možnost tímto způsobem rodit ve vodním prostředí. Sami autoři uvádějí, že orientace mladého Chaohusaura během porodu nemusí být ultimátním důkazem suchozemského původu živorodosti.

Na základě této fosilie R. Motani s kolegy usuzují, že živorodost u ichtyosaurů, ale také u druhé skupiny mořských druhohorních plazů (Sauropterygii) zřejmě v evoluci vznikla u suchozemského předka ve spodním triasu, tzn. před více než 248 miliony let. Autoři se též domnívají, že živorodost byla po masovém vymírání na hranici perm-trias (252 milionů let) velmi hojná u většiny tehdejších suchozemských plazů. Ovšem fenomén živorodosti vznikl v evoluci několikrát nezávisle, a proto se nabízí otázka, zdali i u ichtyosaurů nemohlo dojít k opakovanému vzniku živorodosti. (PloS ONE, 2014; DOI: 10.1371/journal.pone.0088640)