Darwinovy otázky po Pánubohu

Jméno Charlese Darwina je notoricky známé i mezi širší veřejností; člověku se zpravidla vybaví něco jako „britský přírodovědec“, „zakladatel evoluční biologie“, „autor knihy O vzniku druhů“. Podtitul Blumeho útlé knížky poněkud netradičně hlásá „Darwin jako teolog“. Myšlenka zpracovat knižně Darwinův pohled na otázky víry, Boží existence atd. napadla německého religionistu při přednášce na konferenci Evropské společnosti pro evoluční biologii (ESEB) v roce 2010. Zde se jal hovořit o myšlenkách „dobře známého teologa“ a při promítnutí portrétu Charlese Darwina vyvolal u mnoha posluchačů překvapený smích.

Netroufám si odhadnout, kolik přírodovědců, učitelů biologie nebo dokonce laiků z našich luhů a hájů už slyšelo, že jediné Darwinovo dokončené vzdělání bylo právě v oboru teologie, přestože nepochybuji, že pozorní čtenáři tuto informaci na stránkách Vesmíru již několikrát zaznamenali. Co přesně si ale Charles Darwin myslel o náboženství, Pánubohu, morálce nebo vývoji religiozity jako takové? Právě na to se pokouší přinést Blume odpovědi. Ve své knize před čtenářem postupně rozkrývá Darwinův bohatý svět představ, otázek i pochybností, kterými se během života zabýval; někdy jen tiše na stránkách svých deníků, někdy v přímé konfrontaci s názory přátel a kolegů nebo ve svých slavných či méně slavných spisech. Text je protkán řadou citací z Darwinových knih, osobní korespondence i deníků nebo ze vzpomínek jeho přátel, které dokreslují, jakými cestami se Darwinovy úvahy ubíraly a vyvíjely. S velikou pokorou Darwin mj. reflektuje limity lidského intelektu, zejména v okamžicích, kdy se člověk pokouší porozumět transcendentnu. Svému příteli Asa Grayovi například 22. května 1860 píše: „Uvědomuji si velmi intenzivně, že celé tohle téma je pro lidský rozum příliš tajuplné. Je to podobné, jako kdyby pes hloubal o Newtonových představách“ (s. 37). Krůček po krůčku Darwin dospívá k přesvědčení, že empirický výzkum nemůže vyvrátit některé náboženské výpovědi ani prohlásit cokoli jistého o poznání Boha samotného. Stále více také pochybuje o některých náboženských tezích; odmítá například učení o výlučnosti spásy pouze pro věřící „jediné správné“ církve.

Označit ovšem Darwina nálepkou „ateista“, jakkoli třeba přestal chodit po smrti své milované dcerky Annie do kostela, by bylo poněkud zkresleným pochopením jeho osobních postojů a názorů. V dopise ze 7. května 1879, tedy tři roky před svou smrtí, píše Darwin Johnu Fordycenu například toto: „Zdá se mi opravdu absurdní pochybovat, že člověk může být zároveň zapáleným teistou i evolucionistou. Máte pravdu s Kingsleyem. Asa Gray, vynikající botanik, je dalším takovým případem.“¹⁾ O sobě pak o pár řádek dále dodává: „Ani ve svých největších pochybnostech jsem nikdy nebyl ateistou v tom smyslu slova, že bych popíral Boží existenci,“ (s. 51). Sám sebe někdy Darwin označuje jako agnostika: „Myslím, že obecně (a zejména v pozdějším věku), jakkoli ne vždy, by bylo nejvýstižnějším popisem mého duševního rozpoložení označení ,agnostik‘“ (s. 51–52).

Autorova velmi podrobná analýza výměny dopisů Charlese Darwina s Williamem Grahamem po publikaci Grahamova pozoruhodného textu „Creed of Science“, která zabírá téměř třetinu knížky, tak trochu vnucuje otázku, jestli původním záměrem autora nebylo spíše porovnání Grahamova a Darwinova teologického odkazu než reflexe Darwinova teologického díla samotného. Blume dále načrtává osudy některých Darwinových závěrů, které si k obrazu svému přetavil a přitesal ledaskdo; nejobludněji to bezpochyby zvládli v nacistickém Německu nebo Sovětském svazu. Poněkud útržkovitě pak působí současná reflexe Darwinových teologických závěrů a nutí k úvaze, zda by nebylo šťastnější tyto pasáže radši úplně vypustit nebo si dát naopak práci a rozpracovat je detailněji. Co zbývá dodat? Vedle množících se plátků o tématech na rozhraní vědy a víry, zejména z dílen inteligentních designérů, představuje Blumeho knížka, nepoužiji-li obrat „zjevení jak z čistého nebe“, který se mi nějak dere na jazyk, solidní a inspirativní příspěvek k tématu. A vedle četných studií Darwinova díla pak text, který neomílá stokrát řečené, ale naopak se zabývá málo reflektovanou částí Darwinova myšlenkového bohatství. Kniha je zatím k mání pouze v německém originále.