Botanik žasne¹

V roce 1984 jsem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze zhlédla výstavu Britský porcelán, která šokovala mou představivost, protože prezentovala díla, která se tvářila jako kousky užitkového porcelánu, ale ve skutečnosti to byly nefunkční sochy tvarově a materiálově inspirované čajovými šálky a konvicemi. Bylo to nádherné a zatoužila jsem jednou mít v kredenci takové kreace! Vždyť moje babička svůj nejvýstavnější kávový servis také nikdy nepoužívala k servírování kávy, takže jeho užitná funkce nebyla naplněna. To jsem ještě netušila, že za třicet let (tedy v mnohem konzervativnějším životním rozpoložení) budu řešit otázku, zda chci mít v poličce knihu, která je takový „fake“, falešná kniha – zachovává formu, ale ne už obsah.

Na pohled je hezká a v knihovně vám rozhodně ostudu neudělá – řeč je o útlé knížečce Dobrodružství botaniky autorky Dory Dutkové. Kniha je bohatě ilustrovaná, texty jsou jednotlivé stručné příběhy o rostlinách a botanicích. Rostliny jsou jmenovány latinskými jmény, text se tváří technicky, když uvádí různé detaily o rostlinách nebo badatelích, a občas je doplněn i autentickými zápisky z deníků či dopisů aktérů, jako by šlo o dokumentaci nějaké hodně důležité události. Potíž (nebo přednost?) je, že jména rostlin i příběhy jsou často vymyšlené, ilustrace sice pojednávané rostliny zobrazují, ale protože to nejsou existující druhy, ilustrace jsou fantazijní.

Vymyslet rostlinu lze v zásadě dvojím způsobem: buď vypadá jako nějaká skutečná rostlina, nebo naprosto nerealisticky (a to je autorčin případ). Je to vlastně hra na populárně‑vědnou literaturu, výtvarný projekt, jehož záměrem je využít estetiky rostlin a naučných knih, zhmotnit je ve formě, ale už ne obsahem. Koneckonců informací o rostlinách a dobrodružstvích s nimi najdete na internetu dostatek. Ale budeme-li se spoléhat jen na internet, co potom budeme mít v knihovně?

Zajímavá je představa autorky o tom, co je na botanice dobrodružstvím. Botanici nejsou v krásné literatuře často zastoupeni, a když ano, tedy jako neškodní blázni, kteří jsou zosobněním nepraktičnosti a vyšinutosti a jediným jejich zájmem je najít nový druh rostliny. Tomu odpovídají i příběhy v recenzované knížce: nové druhy jsou nacházeny ledaskde a navíc mají fantastické vlastnosti nebo alespoň léčí, krášlí nebo jsou užitečné.¹⁾ Recenzenti to považují vesměs za velmi zábavné a poznamenávají, že kniha „vnáší humor do tak suché vědy, jakou se může botanika jevit“.²⁾ I když mě tato poznámka pobavila, laik nepochybně ocení, že stereotypní představa o tom, čím se botanika zabývá, je vtipně odlehčena.

Co dodat? Za to, jakou mají lidé představu o naší práci, si můžeme sami, vždyť se to také pokoušíme napravit! Tak až budete mít cestu do Průhonického parku na kvetoucí rododendrony, určitě si zajděte v zámku prohlédnout výstavu Dobrodružství botaniky.³⁾ Možná že vám to, co děláme, zas tak suché připadat nebude. A kniha? Jestli v tomto postmoderním světě ještě toužíte mít doma knihy, ty krásné lapače prachu, tak si ji kupte. Já si ji dávám do knihovny vedle čtečky a stylové kávové konvice beze dna. Srkám kávu z plastového kelímku a přemýšlím, mám-li být nějak nešťastná z toho, že nikdy nepopíšu nový rostlinný druh. Píšu tedy aspoň tuto recenzi jako povzdech nad tím, že zase něco nepozorovaně mizí z našeho života.