Vědci a domorodci

V jakém stavu byla novoguinejská společnost, když jste na ostrov poprvé vstoupil?

Papua-Nová Guinea (PNG) měla vždy pověst konce světa, poslední nepoznané země, kam je ještě možné se vypravit za dobrodružstvím. Přijel jsem tam poprvé v roce 1995, což bylo již období emailové, nikoli ale internetové. Českou optikou to tehdy byl dosti extravagantní podnik, veškeré informace jsem čerpal z tištěného průvodce Lonely Planet. V opačném směru byl přenos informace ještě obtížnější, Novoguinejci měli informace o okolním světě velmi zprostředkované. Oproti době předválečné už sice i v odlehlých vesnicích věděli, že svět pokračuje i za obzorem a zahrnuje i jiné národy a kontinenty, jak ale takový širší svět funguje, pro ně zůstávalo naprostou záhadou. Dnes si můžeme vyhledat na internetu cokoli – a činí tak nejen naši studenti před první cestou na ostrov, ale i Novoguinejci. I do odlehlých vesnic již dospěl mobilní telefon a s ním i facebook, Novogunejci se globalizovali.

Průměrný Novoguinejec toho ví dnes daleko více o okolním světě – kolik toho ví naopak průměrný Čech o Nové Guineji?

Civilizace ostrova Nová Guinea si až donedávna vystačily samy sobě, takže pro Novoguinejce je existence přídatných kontinentů vlastně jen zajímavým bonusem. Nová Guinea má naopak celosvětově jasně definovanou mediální roli, totiž ostrova bývalých lidožroutů se zajímavými domorodými tanci. Proto je také většina filmů z ní stále stejná, vše moderní se pečlivě ze záběrů vynechá, takže zbydou jen tance v maskách. Taneční tradice zůstávají sice dodnes živé, ale mají v moderním životě domorodců přesně vymezené role, podobně jako u nás třeba vánoční zvyky. Představte si, že by do Čech jezdili zahraniční dokumentaristé a rok co rok natáčeli výhradně, jak si Češi kupují kapry z kádí a zdobí vánoční stromek.