Život si najde cestu všude

Jak se dostane český parazitolog na tak významnou expedici?

Naše laboratoř v Parazitologickém ústavu AV ČR se dlouhodobě zabývá studiem trypanozom a příbuzných bičíkovců. O projektu Tara Oceans jsem věděl od začátku. Měl jsem zájem podílet se na analýze sbíraných prvoků a organizátoři s naší účastí souhlasili. Navíc se nedávno z výborné laboratoře v Kanadě vrátil kolega Aleš Horák a tématu mořských prvoků se na ústavu ujal. Začal analýzou vzorků nasbíraných při expedici v letech 2009 až 2012, což je podporováno penězi z evropského projektu Modbiolin. O mé osobní účasti na právě skončené expedici Tara Oceans Polar Circle, během níž loď za osm měsíců obeplula severní pól, rozhodlo štěstí. Francouzská kolegyně při návštěvě jedné místní hospůdky v Českých Budějovicích zmínila, že jeden z vědců, kteří mají v říjnu nastoupit na loď, se právě stal čerstvým otcem a že mu termín výpravy nemusí přijít úplně vhod. Na srpnové konferenci ve Vancouveru jsem se nabídl, že to za něj rád „vezmu“ a on souhlasil. Na Taře dosud strávil již několik měsíců a díky jeho členství ve vědeckém vedení expedice jistě nebyly poslední. Jsem mu nesmírně vděčný za příležitost, kterou jsem takto dostal.

Připomenu ambiciózní cíl expedice Tara Oceans: Kompletně zmapovat veškerý mořský život ve všech mořích.

Přesněji veškerý mikroskopický život. Naprostá většina lidí si při představě moře vybaví delfíny, velryby, žraloky či z konzumačního hlediska zajímavé tuňáky nebo sardinky, ale tím obecná znalost často končí. Jenže tito živočichové představují pouhý vrchol pyramidy, který vlastně životem v oceánech hýbe poměrně málo. Vyhubení určitého druhu velryby by bylo tragickou ztrátou úžasného zvířete, ale pro ekosystém by to katastrofa nebyla. Neviditelní prvoci či bakterie jsou totiž pro fungování mořského ekosystému důležitější než všichni velcí savci dohromady.

A o tomto světě mikroorganismů jsme donedávna nevěděli?

Ačkoliv známe perfektně většinu souše, o obrovských mořských oblastech jsme měli jen minimum informací. Z oblastí Pacifiku o rozloze statisíců čtverečních kilometrů nebyly k dispozici prakticky žádné údaje. Občas tam zajeli američtí oceánografové, nasbírali různými metodami a v různém čase pár vzorků, navíc většinou jen z hladiny. Ale ze satelitních snímků bylo jasně vidět, že se v oceánech dějí podivuhodné věci. Náhle se v nich objeví obří oblaka života velikosti povodí Amazonky, která produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý, a pak zase stejně náhle zmizí. Nikdo neví, kdy a kde se tyto exploze planktonu zrodí a proč tak náhle zaniknou, ale je jasné, že jsou pro život na zeměkouli stejně zásadní jako všechny tropické lesy dohromady. Jde o milióny tun živé hmoty, o níž nevíme téměř nic.

Jak se vlastně zrodila ona odvážná myšlenka zmapovat život všech moří?

Tara má zajímavou historii. Byla postavena pro slavného námořníka jménem sir Peter Blake, který nejen že vyhrával všechny možné světové jachtařské závody, ale také měl na srdci ochranu oceánů. Však mu za tyto aktivity byl udělen šlechtický titul. Takový novozélandský Jacques Cousteau. V roce 2001, během výpravy, která sledovala změny životního prostředí na Amazonce, jej bohužel zavraždili říční piráti. Po jeho smrti byla loď na prodej. Rozhodl se ji koupit bohatý francouzský podnikatel Etienne Bourgois. Ten se spojil s Erikem Karsentim, francouzským vědcem, který pracuje skoro celý život v Evropské molekulárně biologické laboratoři (EMBL) v Heidelbergu. V té době se tento charismatický muž blížil důchodu a říkal si, že chce ještě něco dokázat. Vymyslel tedy mezinárodní expedici, přemluvil Bourgoise, aby půjčil zdarma loď, sehnal tým lidí, přesvědčil francouzskou vládu, aby jej podpořila, získal příspěvek od monackého prince a mnoha dalších soukromých mecenášů, něco zaplatila EMBL, nakoupily se přístroje a vůbec se mu podařilo nadchnout spoustu lidí. Úžasný člověk.