S Vesmírem do vesmíru

„Celý svůj život jsem snil o tom, že díky mé práci se lidstvo posune alespoň o krůček dál,“ prohlásil krátce před smrtí otec moderní kosmonautiky – Konstantin Ciolkovskij. Ve 13 letech byl uchvácen romány Julese Verna, popisujícími cesty mimo Zemi. Současně však uvažoval nad tím, co by se stalo živým organismům, pokud by na oběžnou dráhu putovaly ve Vernově dělostřeleckém granátu. Výpočty mu ukázaly, že cesta do vesmíru musí vypadat jinak.

O 145 let později deseti až třináctileté děti oblékají stříbřitě lesklý skafandr s přílbou. Svůj vlastní, s nímž poletí do vesmíru, kde jako první lidé v historii přistanou na povrchu komety Čurjumov-Gerasimenko. Jmenují se David Pluhař, Eliška Rohlíková, Karolína Večerková, Jakub Zdražil a Maxim Simon – finalisté projektu Expedice vesmír 2014, pořádaného časopisem Vesmír a plzeňskou Techmanií.

Simulovaný let

„Do startu rakety zbývá pět minut,“ hlásí řídicí středisko letu a děti se tisknou na sedačkách své rakety, hermeticky odděleny od okolního světa, hledí na monitor s výhledem na bok rakety a pečlivě spolupracují s řídicím střediskem. Kdyby teď udělaly chybu, počítač start zastaví. „…5, 4, 3, 2, 1, START! … Všechny motory pracují! Odstartovali jste!“ Tepová frekvence je na maximu. Posádka spontánně jásá. Začíná 22hodinová cesta vesmírem.

Zpočátku vypadá vše poklidně. Po obědové kosmické stravě přichází první problém. V těle plavidla se ozývají podivné zvuky. Ukazuje se, že jde o varování před asteroidy, s nimiž by se mohla raketa srazit. Je třeba dělat úhybné manévry, být stále ve střehu.

Mnohem závažnější situaci řeší posádka ve chvíli, kdy jí řídicí středisko letu oznamuje, že mezi semifinalisty se objevila život ohrožující virová nákaza. Je pravděpodobné, že tři členové posádky jsou rovněž infikováni. Co s tím? Jak vyřešit tento problém v tísnivém prostředí kokpitu rakety? Děti musejí projevit svou sociální inteligenci i odvahu. V debatě se rozhodují, že vytvoří ze sociálního zařízení rakety infekční oddíl a umístí své „podezřelé“ kolegy do karantény. Naštěstí se však nákaza nepotvrdila a lze pokračovat v letu, během něhož raketa využívá gravitačního praku planet Mars a Země, aby se přiblížila k cíli mise.

Výstup na kometu

Přistání na kometě je riskantní počin. Takřka nulová gravitace klade na kosmonauty vysoké nároky. Musejí být k povrchu komety připoutáni lany, jinak by při neopatrném pohybu hrozila ztráta některého z členů posádky.

Na povrchu komety brzy vlaje na žerdi česká vlajka, kterou si posádka přinesla s sebou. Průzkum okolí Geigerovým-Müllerovým počítačem ukazuje zanedbatelnou radiaci, podobně jako v průběhu letu ke kometě. Kosmonauti odebírají vzorky a hledají modul Philae, který je od roku 2015, kdy se kometa naposledy přiblížila k Slunci, porouchaný. Simulace letu se totiž koná roku 2021.

„Posádka řídicímu středisku! Našli jsme ji!“ hlásí děti do vysílačky, modul opravují součástkou, vytištěnou na své 3D tiskárně, a pak míří k návratovému modulu. V reálném čase je pondělí 3. listopadu 2014, kolem jedné hodiny ráno. Unavená posádka jde spát. Ráno po přistání ji vítá předseda Akademie věd – prof. Jiří Drahoš, zní státní hymna, následuje tisková konference... „Cítila jsem se, jako bychom udělali něco mimořádného, jako bychom opravdu přistáli po letu do vesmíru,“ popisovala ty okamžiky Karolína při cestě na letiště. Tentokrát skutečné. Čekalo na něm letadlo AN-2, na jehož palubě děti své kosmické zážitky zpečetily tzv. parabolickým letem, při němž na palubě dochází krátkodobě ke stavu beztíže. Každý z posádky jej zažil šestkrát, strávil tedy zhruba minutu svého života ve stavu, který zná každý opravdový kosmonaut.

Realita

Pro děti jsou podobné zážitky, zprostředkované vědci a na téma vědy, mimořádně silné. Prvky dobrodružství kotví zažité vědecké experimenty, ukazují vědu ve světle pochopitelném, otevírají obzory těm, kdo dosud neměli to potěšení za ně nahlédnout. Pokud letošní finalisty Expedice vesmír potká totéž, co jejich předchůdce v Expedici vesmír 2004, můžeme se těšit na příliv nové krve do české vědy. Před deseti lety to byli Klára Hladíková, Martin Pecka, Mikuláš Pejcha či Tomáš Pejchal, kdo si pak vybrali vědu jako svou životní cestu. „Expedice mi zcela změnila život, bez ní bych dělal něco jiného,“ lapidárně konstatuje Tomáš, který dnes studuje fyziku v doktorandském programu.

Pro kosmonauty Expedice vesmír 2014 je v tuto chvíli realitou především parabolický let a také možnost vymyslet jméno planetce č. 153616, kterou roku 2001 objevili astronomové P. Pravec a P. Kušnirák. Po Expedici vesmír 2014 tedy ve vesmíru zbude reálná stopa v podobě tohoto jména. Snad někdo z dětí, které planetku pojmenují, bude jednou moci k tomuto objektu letět. Třeba jako vědec v barvách některé z našich výzkumných institucí.