Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Postmoderní perla Manhattanu

 |  9. 10. 2014
 |  Vesmír 93, 598, 2014/10

Od roku 1984 se v centrálním Manhattanu tyčí slavný mrakodrap AT&T building (dnes SONY building) od slavného architekta Philipa Johnsona. New York tak získal natolik důležitou budovu, jakou je Empire state building, Chrysler building či slavná dvojčata, dokud ovšem stála. Tak jako každá z těchto staveb představuje zásadní příklad svého stylu či období vzniku, tak také AT&T building představuje skutečně silný příklad své doby. Dějepisci architektury ji řadí k postmoderní architektuře, a skutečně tato stavba představuje zlom obratu ve stavbě mrakodrapů – a nejen jich – a ukazuje nám směřování architektury, jak probíhalo na konci 20. století. AT&T building a několik jí blízkých staveb označují odklon od pozdně moderní architektury skleněných málomluvných budov, tak jak ji představuje například mrakodrap Seagram building od Miese van der Rohe k architektuře, která se více snaží komunikovat s publikem, například s chodcem.

Philipa Johnsona (1906–2005) lze chápat jako jednoho z prvních architektů-celebrit na světě. Velkou pozornost k sobě přitáhl již na počátku své kariéry, když se stal jedním ze spoluautorů výstavy v newyorském Muzeu moderního umění (MOMA) v roce 1932, pomocí níž chtěl Americe představit tehdejší modernistickou architekturu Evropy. K modernismu se i sám přiklonil, a když před nacisty odešel do USA slavný architekt Mies van der Rohe, začal s ním úžeji spolupracovat a mnoho projektů vytvořili společně. S příchodem postmoderní architektury v šedesátých letech se přeorientoval na tuto „novinku“ a od sedmdesátých let pak právě v tomto stylu vytvořil několik svých nejslavnějších budov. Mezi nimi vyniká právě postmoderní mrakodrap v New Yorku.

AT&T dobře ukazuje, co to je postmoderní architektura. Ve své podstatě jde o běžnou mnohopatrovou věž naplněnou kancelářemi, tak jak to známe i z českých a evropských měst. Její vnější plášť, to, co bychom mohli nazvat průčelí, se však od běžných kancelářských budov liší. A to především tím, že je obložený světlými kamennými deskami a tímto pečlivě opracovaným kamenným kabátem se tak snaží vytvářet dojem, řekněme, italského paláce. Nikde nenajdeme ani skleněné závěsné stěny, budova má shora dolů desítky řad oken. Pro postmoderní architekturu je charakteristická metoda citování předchozích precedentů, tedy skutečnost, že architekt na své budově použije prvek nebo prvky, které náleží jinému stylu, době či regionu, a to především takovému, který je veřejnosti dobře znám. Na budově AT&T building tak najdeme něco pro mrakodrapy zcela netypického, budova je nahoře zakončena téměř klasickým štítem. Trojúhelníkový štít je něco, co si spojujeme například s renesanční architekturou, zde ho však využil Johnson, aby jím dekoroval svou budovu. Důležité je však to, že se využívají jen známé elementy, protože celý smysl je v tom, aby si každý uvědomil, že tento prvek již někde viděl, že ho zná. Postmoderní architekturu však charakterizuje nejen to, typický je i smysl pro humor a ironické zpracování jednotlivých prvků nebo částí. Na našem zkoumaném mrakodrapu se to projevuje tak, že onen zmíněný štít není úplný, není dokončený, uprostřed zcela nahoře je přerušený kruhovým otvorem, který nám může připomenout velkou díru v ementálu. V tomto kruhovém otvoru, uprostřed přerušeného štítu se nacházejí vývody klimatizačních zařízení. Zde tak můžeme názorně vidět, s jakou hravostí spojuje postmoderní architekt utilitární záležitosti s estetickým ohledem.

Také vztah k okolnímu městu je jiný než u běžných mrakodrapů i kancelářských budov. Především má věž AT&T podloubí, které má opět připomínat klasickou architekturu, a chodcům tak poskytuje stín a ochranu před nepohodou. Vstup do budovy má podobu velikého klenutého portálu, aby nikdo nepřehlédl, kudy se dovnitř vchází. A i zde běží o totéž, každý si má uvědomit, že jde o něco známého, vždyť portál již na tradiční budově viděl snad každý.

Mrakodrap AT&T představuje postmoderní architekturu v její nejlepší podobě, není sporu o tom, že jde o krásnou, vysoce podařenou velkou architekturu. Přestože vývoj postmoderny nabral pak různé směry a ne vždy pozitivní, představuje AT&T to nejlepší, co nám přinesla, a trvalé, hodnotné dědictví do budoucna.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Jiří Tourek

Mgr. Jiří Tourek (*1978) vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze, kde v současné době působí. Zabývá se filosofií a teorií architektury, zejména moderní a současnou architekturou a dále architekturou klasické tradice.
Tourek Jiří

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...