Končetiny gekonů jsou vysoce konvergentní

Gekoni jsou spolu s některými scinky, ještěrkami rodu Anolis a stromovými žábami jednou z mála skupin obratlovců, která je schopná pohybu na velmi hladkých, i vertikálně umístěných površích. Umožňuje jim to sofistikovaný systém jemných sét na končetinách, které interagují s povrchem pomocí Van der Waalsových sil. Tyto nejslabší možné vazby jsou zprostředkované pouze příhodným natočením různě nabitých částic v molekulách.

Přestože gekoni užívají k pohybu interakce slabší než elektrostatické síly, obrovské množství sét umožňuje neobyčejně efektivní přilnutí. Proto řada morfologických adaptací, včetně obráceného kloubení článků prstů, které odlepuje prsty od okrajů ke středu končetiny, tento neobvyklý pohyb umožňuje. Bylo dokonce spočítáno, že adhezivní polštářky průměrně velkého gekona by mohly udržet zvíře vážící až 133 kg. Tato neúměrně velká efektivita gekonům umožňuje pohyb po hrubém povrchu, kde se počet sét v kontaktu s podkladem zmenšuje.

Morfologie příchytných polštářků gekonů je neobyčejně rozmanitá. Doposud se předpokládalo, že tato adaptace vznikla pouze jednou až dvakrát, pro objasnění její evoluce ale zatím scházela odpovídající fylogeneze. Konstrukce evolučních vztahů většiny rodů gekonů ukázala, že k vzniku příchytných polštářků došlo v jejich historii mnohokrát nezávisle. Mnoho gekoních rodů, které byly stanoveny na základě morfologie končetin, tak bude vyžadovat taxonomickou revizi.

Zdá se, že společný předek všech gekonů postrádal příchytné polštářky, tento primitivní stav si uchovala třeba čeleď Eublepharidae, která obsahuje známé terarijní druhy jako gekončík noční (Eublepharis macularius). K sekundárnímu zániku adhezivních polštářků došlo devětkrát, především u druhů, které se přesunuly z kamenitého do písčitého prostředí. Gekoni tvoří velkou a ekologicky rozmanitou skupinu, zahrnující druhy s postranními kožními výběžky užívanými k plachtění (Ptychozoon), charismatické arboreální druhy (Lygodactylus) i gekony žijící v aridních oblastech (Eublepharis). Schopnost gekonů rychle se přizpůsobovat svému okolí by tak mohla stát za jejich neobvykle velkou druhovou početností.