Tak nám zrušili Euarchontoglires

Možná takto by si postěžoval Josef Švejk paní Müllerové a ta by nejspíš překvapeně spráskla ruce. Euarchontoglires je uskupení několika savčích řádů, konkrétně hlodavců a zajícovců na jedné straně, tan, letuch a primátů na straně druhé, a jejich fosilních příbuzných a předků. Jedná se tedy o naši širší rodinu, jejíž složení v této podobě odolává několik let i genetickým analýzám a je široce přijímáno.

Dnes ale přecházíme z věku genetického do věku genomového a právě 9 známých genomů placentálních savců posloužilo týmu pod vedením Roberta Friedmana z Univerzity Jižní Karolina (USA) k novému náhledu na savčí fylogenezi. Nezajímaly je tolik změny v sekvencích bází nukleových kyselin, ale podívali se rovnou na změny v pořadí jednotlivých genů na chromozomech a mezi nimi. A výsledek? Mezi primáty a hlodavce se vehementně tlačí šelmy a kopytníci.

Mohli bychom nad tím mávnout rukou a říct, že se předefinuje pár fosilií a je to. Ale ono se nás to týká poměrně zásadně. Nejběžnější savčí modelový organismus – myš – je zrovna hlodavec. To by mohlo znamenat, že cokoli vyzkoumáme na myši, je na člověka ještě hůře aplikovatelné než dříve, protože jsme si méně příbuzní, než jsme si dosud mysleli. Může to ale stejně tak dobře znamenat, že přesuny genů jsou běžnější, než jsme předpokládali, a jejich význam je přeceňován. A je také docela možné, že celá bublina splaskne, až se analýza zahustí dalšími druhy z ostatních savčích řádů. To se stalo před několika lety i v genetice. Na druhou stranu některé první a tehdy šílené molekulární teorie o příbuzenství savčích řádů přetrvaly dodnes. Ať bude konečný verdikt jakýkoli, cesta k němu nabízí mnoho vzrušení z dalšího bádání.

Molecular Phylogenetics and Evolution 65, 871–882, 2012