Bílí trpaslíci přistiženi při pohřební hostině bývalých planet

Za miliardy let se naše přívětivé Slunce nafoukne do podoby rudé hvězdné příšery – červeného obra. Ohromný a spalující červený obr se nakonec rozplyne a z jeho útrob vyklouzne bílý trpaslík, závěrečná životní forma hvězdy, kdysi nazývané Sluncem. Osud vnitřních planet včetně Země bude tou dobou nejspíš zpečetěn a jejich trosky budou postupně dopadat na bílého trpaslíka. Není to zrovna veselá představa, naštěstí se ale odehraje v nesmírně vzdálené budoucnosti. Pokud se ovšem chceme dozvědět ještě více morbidních detailů, nemusíme kvůli tomu čekat několik miliard let.

Podobné smutné scény se odehrávají v okolním vesmíru i teď a my se můžeme podívat, co náš planetární systém vlastně v daleké budoucnosti čeká. Nedávno to udělali Boris Gänsicke a jeho spolupracovníci z Univerzity ve Warwicku, kteří pomocí Hubbleho vesmírného dalekohledu zkoumali chemické složení prachu v atmosféře čtyř vybraných bílých trpaslíků. Ukázalo se, že jsou tu nejčastěji obsaženy kyslík, hořčík, železo a křemík, naopak nápadně málo bylo uhlíku. Odhalené chemické složení už na první pohled odpovídá materiálu, který důvěrně známe ze Země a ostatních vnitřních planet Sluneční soustavy.

Pozornost si získalo zejména pozorování bílého trpaslíka PG0843+516, u něhož badatelé objevili relativně hodně železa, niklu a síry, tedy prvků, které bychom jinak našli v samotném zemském jádru. Jak se zdá, dotyčný bílý trpaslík právě hoduje na vnitřnostech kamenné planety, která byla navíc natolik velká, že u ní zřejmě došlo k diferenciaci na jádro a plášť, podobně jako na naší Zemi. Je vidět, že se máme na co těšit.

Monthly Notices Royal Astronom. Soc. online 29. 5. 2012