Technická kultura země

Pod pojmem kultura obvykle rozumíme duchovní kulturu, jako je hudba, divadlo či krásná literatura. Ve skutečnosti je kultura něco, co bylo a je pěstováno, tedy kultivováno. Jedná se například o kulturu bydlení, stavění, bezpečnost práce a celou řadu dalších hmotných a organizačních procesů a institucí, které většinou vytvářejí základ, na kterém je postavena duchovní kultura země. Ale i profese, jako bývali lékárníci, právníci, stavitelé či „čeští inženýři“, si časem vybudovaly souhrn nepsaných pravidel, na kterých spočívala jejich profesionální čest.

Tato zdánlivě teoretická záležitost má ve skutečnosti dalekosáhlé praktické dopady. Pamětnice ze smíšeného česko-egyptského manželství mi řekla: „Úpadek Káhiry začal v okamžiku, kdy se přestaly opravovat chodníky.“ Před zhruba dvaceti či více lety se rozkopané chodníky pokrývaly dlažbou či asfaltem, později se už jenom zahrnovaly zeminou. Podobně dopadly i elektroinstalace, které se proměnily v hrozivou spleť jen napůl izolovaných, volně přístupných drátů, a analogicky se dají popsat kanalizace a vodovody.

Zpětně se dá ukázat, že úpadek města, který šel ruku v ruce s politickou a ekonomickou stagnací a později i lidovou revolucí, měl hmatatelný začátek, jímž bylo zanedbání a postupný rozpad infrastruktury. Od té doby si bedlivě všímám stavu technické infrastruktury, protože z Egypta i odjinud vím, že společnost, která zanedbá péči o infrastrukturu, spěje ke stagnaci nebo k rozkladu.