Pokračování cesty

Tento článek je vlastně pokračováním příběhu, jehož počátky připomněl Vesmír před více než třemi roky. Je pozoruhodný tím, že se v průběhu několika desetiletí odvíjí kolem rušné londýnské ulice Euston Road a docela názorně ilustruje – pro současnou dobu charakteristickou – proměnu vztahu památkářů, architektů i urbanistů ke stavbám průmyslového dědictví.

Jen stručně shrnu – na začátku byla nesmyslná demolice dórského portiku nádraží Euston v roce 1962 (zdůvodňovaná jako ozdravné gesto moderního urbanismu), která se však záhy stala symbolickým impulsem pro hnutí za záchranu památek průmyslového dědictví. Vítězstvím tohoto hnutí se pak stalo po letech na téže ulici o pár set metrů dál uskutečnění mimořádného projektu obnovy a nového využití nádraží St. Pancras, rovněž původně odsouzeného k demolici (St. Pancras – protnutí časových vrstev, Vesmír 88, 426, 2009/6).

Nyní můžeme sledovat další pokračování: osudy nádraží King’s Cross zase pouze o pár metrů dál, opět na Euston Road.

Tentokrát už ale nejde jen o nádražní budovu, proměnou a hledáním nového využití prochází i její okolí o celkové rozloze dvaceti sedmi hektarů. To zahrnuje bývalé drážní stavby, pozemky a skladové i komunikační zázemí v blízkosti mimořádné technické památky. V současné době je to největší (dosud nedokončený) projekt regenerace městského území v části centrálního Londýna, akcelerovaný bezesporu loňskou olympiádou. Pro jeho realizaci vznikla společnost King’s Cross Central Limited Partnership, spojující síly více soukromých investorů, především London & Continental Railways, majitele převážné části budov a pozemků, a významné developerské firmy Argent, která pro dílčí realizace angažuje různé architektonické kanceláře.