Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Zemřel Ilja Hurník – nejvěrnější čtenář Vesmíru

* 25. 11. 1922 Poruba , † 7. 9. 2013 Praha
 |  3. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 530, 2013/10

Každý ví, že Ilja Hurník byl hudebním skladatelem, klavíristou, vysokoškolským profesorem, spisovatelem, libretistou, dramatikem atd. Méně lidí ví, že byl celoživotním příznivcem a také autorem Vesmíru. Vesmír poprvé četl už v primě, kdy pochopitelně nemohl tušit, jak dlouho jej tento časopis bude provázet.

Jeho hudební dráhu ponechme odborníkům. Zmíním spíš to, co se do encyklopedií nevejde, například úpravy lidových písní se svérázným klavírním doprovodem, který se člověku při každém dalším poslechu vryje hlouběji do srdce.

Pražskou oázou svěžího humoru bývaly koncem sedmdesátých let „hudební salonky“ v Martinickém paláci, při kterých se kromě posluchačů a amatérských účinkujících bavili i oba autoři: Ilja Hurník a jeho švagr Petr Eben. Všelijak improvizovali, jejich vystoupení byla plná překvapení. V roli sportovních rozhodčích (se stopkami v ruce) vyzvali premianty dvou konkurenčních klavírních tříd HAMU, aby Chopinův Minutový valčík „stlačili“ co nejvíce pod minutu. Jindy příbuzensky spříznění skladatelé zinscenovali „filologickou při“ o to, zda příjmení Eben vzniklo zkomolením příjmení Hurník, nebo naopak.

Psát knihy začal Ilja Hurník poměrně pozdě a hned jeho prvotina „Trubači z Jericha“ (1965) byla mimořádně zdařilá. Napsal potom řadu dalších. V posledních letech života mu vycházely „barevné notýsky“ – Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový, Oranžový, Sivý… Pár notýskových příběhů bylo dedikováno dlouholetým autorům Vesmíru.

V zásobě měl ovšem další příběhy. Už nikdy se nedozvím, jak to dopadlo s větrným mlýnem, jehož lopatky poháněly vzduchotechniku harmonia. Za příznivého větru se prý vždy loukou nesla melodie mariánské poutní písně „Tisíckráte pozdravujem Tebe“.

Pro Vesmír jsem s panem Hurníkem připravovala jeho předposlední článek „Porubské eratikum“ (Vesmír 86, 812, 2007/12). Spiklenecky se usmál: „Pojďme s tím ke stolečku na chodbě, aby nebylo slyšet, že nemáme přírodovědecké vzdělání.“ Potom se na dlouho odmlčel. Číslo s jeho posledním článkem „Slezská vlasti, půdo svatá“ (Vesmír 92, 511, 2013/9) vyšlo den před jeho úmrtím. Tohle poslední překvapení se mu povedlo. A Vesmíru zůstal věrný až do konce.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné