Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025

Aktuální číslo:

2025/10

Téma měsíce:

(Ne)pozornost

Obálka čísla

Zemřel Ilja Hurník – nejvěrnější čtenář Vesmíru

* 25. 11. 1922 Poruba , † 7. 9. 2013 Praha
 |  3. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 530, 2013/10

Každý ví, že Ilja Hurník byl hudebním skladatelem, klavíristou, vysokoškolským profesorem, spisovatelem, libretistou, dramatikem atd. Méně lidí ví, že byl celoživotním příznivcem a také autorem Vesmíru. Vesmír poprvé četl už v primě, kdy pochopitelně nemohl tušit, jak dlouho jej tento časopis bude provázet.

Jeho hudební dráhu ponechme odborníkům. Zmíním spíš to, co se do encyklopedií nevejde, například úpravy lidových písní se svérázným klavírním doprovodem, který se člověku při každém dalším poslechu vryje hlouběji do srdce.

Pražskou oázou svěžího humoru bývaly koncem sedmdesátých let „hudební salonky“ v Martinickém paláci, při kterých se kromě posluchačů a amatérských účinkujících bavili i oba autoři: Ilja Hurník a jeho švagr Petr Eben. Všelijak improvizovali, jejich vystoupení byla plná překvapení. V roli sportovních rozhodčích (se stopkami v ruce) vyzvali premianty dvou konkurenčních klavírních tříd HAMU, aby Chopinův Minutový valčík „stlačili“ co nejvíce pod minutu. Jindy příbuzensky spříznění skladatelé zinscenovali „filologickou při“ o to, zda příjmení Eben vzniklo zkomolením příjmení Hurník, nebo naopak.

Psát knihy začal Ilja Hurník poměrně pozdě a hned jeho prvotina „Trubači z Jericha“ (1965) byla mimořádně zdařilá. Napsal potom řadu dalších. V posledních letech života mu vycházely „barevné notýsky“ – Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový, Oranžový, Sivý… Pár notýskových příběhů bylo dedikováno dlouholetým autorům Vesmíru.

V zásobě měl ovšem další příběhy. Už nikdy se nedozvím, jak to dopadlo s větrným mlýnem, jehož lopatky poháněly vzduchotechniku harmonia. Za příznivého větru se prý vždy loukou nesla melodie mariánské poutní písně „Tisíckráte pozdravujem Tebe“.

Pro Vesmír jsem s panem Hurníkem připravovala jeho předposlední článek „Porubské eratikum“ (Vesmír 86, 812, 2007/12). Spiklenecky se usmál: „Pojďme s tím ke stolečku na chodbě, aby nebylo slyšet, že nemáme přírodovědecké vzdělání.“ Potom se na dlouho odmlčel. Číslo s jeho posledním článkem „Slezská vlasti, půdo svatá“ (Vesmír 92, 511, 2013/9) vyšlo den před jeho úmrtím. Tohle poslední překvapení se mu povedlo. A Vesmíru zůstal věrný až do konce.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Zadání testu z titulní strany

Zadání testu z titulní strany

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Na titulní straně říjnového Vesmíru jsme otiskli Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jde o tradiční...
Vypravěč velkých příběhů

Vypravěč velkých příběhů

Ondřej Vrtiška  |  29. 9. 2025
Je Jan Černý spíše imunolog, nebo buněčný biolog? Sám o sobě raději mluví obecněji jako o přírodovědci, do menších škatulek se nevejde. Stejně...
Když dva vidí totéž, není to vždy totéž

Když dva vidí totéž, není to vždy totéž uzamčeno

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Slavný citát, připisovaný polskému básníkovi Stanislawu Jerzy Lecovi a zhudebněný Ivo Jahelkou, říká, že seno voní jinak koním a jinak...