Když lenochodi nelení

Studium lenochodů si asi málokdo představuje jako lákavé, ale zároveň asi ani nijak obtížné. Přesto nebo právě proto toho o jejich životě víme poměrně málo. Nízká aktivita, která možná mnohé vědce od jejich zkoumání odradila, byla naopak impulzem pro studium způsobu jejich rozmnožování. Autoři studie předpokládali, že právě pomalý životní rytmus a fyziologická přizpůsobení jsou příčinou toho, že se u lenochodů setkáme spíše s monogamními páry nebo u nich dochází k víceméně náhodnému páření, tedy promiskuitě. Ve skutečnosti se ukázalo, že sexuální život lenochodů je přece jen komplikovanější. Výzkum lenochodů krátkokrkých (Choloepus hoffmanni) za použití moderních molekulárních metod pro určení vzájemné příbuznosti jedinců v Kostarice přinesl totiž řadu překvapivých informací. Ukázalo se, že samci lenochodů krátkokrkých mají vlastní teritoria, která se překrývají s domovskými okrsky několika samic. Zároveň ale tyto samičí okrsky zpravidla zasahují do teritorií více samců. Díky genetickým analýzám nyní víme, že jeden samec může zplodit potomky i se dvěma samicemi a že samec, na jehož území se samice pohybuje, nemusí být otcem jejího potomka. Další analýzy příbuznosti odhalily také to, že samci zůstávají v dospělosti zpravidla poblíž svého rodného místa, kdežto samice se vydávají hledat nový domov někam dále. Z toho plyne, že sousední samci jsou si obvykle příbuzní, což je podle autorů možný důvod tolerance kontaktu samic s jejich sousedy. Lenochodi krátkokrcí byli tedy označeni za polygamní s určitou mírou promiskuity samic. I pro další savce s nízkou pohyblivostí, jako jsou například koaly či urzoni, je typická samčí teritorialita, ale zatímco samci koal a lenochodů brání spíše teritorium a zdroje, samci urzonů brání samice. Nové informace o lenochodech krátkokrkých jsou dalším dílkem do komplikovaného obrázku, jak může míra pohyblivosti ovlivňovat systém rozmnožování savců.

Animal Behavior, 2012, DOI: 10.1016/j.anbehav.2012.06.007