„Kdo byl Anton Alois Palliardi“

Komárkův text ve Vesmíru, v němž upozorňuje na poněkud pozapomenuté ornitologické dílo věnované avifauně tehdejších Čech, je do značné míry shodný s textem v jeho knize „Ptáci v Čechách v letech 1360–1890“ (Academia 2007). Totožné jsou i jeho interpretace historických údajů a srovnání s dnešním stavem avifauny. V tom tkví ale potíž obou Komárkových textů. Komárek tvrdí, že druhů hnízdících u nás oproti polovině 19. století přibylo. Odhlédněme od autorova snad příliš nekritického přebírání všech historických záznamů o výskytu ptačích druhů na našem území. O tom, že i zdánlivě nezpochybnitelné doklady v podobě sbírkových exemplářů mohou být chybné, svědčí např. vyřazení kolihy tenkozobé (Numenius tenuirostris) z fauny ČR Mlíkovským (Sylvia 40, 125–130, 2004), další druhy budou ze seznamu avifauny ČR vyřazeny pravděpodobně velmi brzy – viz fkcso.cz/. Ignorujme také to, že od doby Palliardiho se objevily nové druhy jen díky novému taxonomickému pohledu na věc rozdělením původně jednoho druhu na více. I tak zde totiž zůstává závažný problém srovnatelnosti informací o avifauně dnes a tehdy.

Poznatky o počtu ptačích druhů hnízdících na našem území v současnosti se opírají o více zdrojů, z nichž žádný Komárek ve svém textu neuvádí. Jsou to zejména atlasy hnízdního rozšíření ptáků, díla vzniklá díky intenzivnímu mapovacímu úsilí řádově stovek většinou amatérských ornitologů. V ČR máme tři takové atlasy (první z nich ještě zahrnující celé tehdejší Československo) pokrývající období od sedmdesátých let 20. století až po přelom tísíciletí (Šťastný et al.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77, Academia, Praha 1987; Šťastný et al.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989, H & H, Praha 1996; Šťastný et al.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003, Aventinum, Praha 2006). Kromě toho existuje podrobná evidence všech druhů zastižených na území ČR, která sahá až do 19. století, vedená Faunistickou komisí České společnosti ornitologické. Faunistická komise čerpá z muzejních sbírek, z publikací (i historických), z nahodilých pozorování ptáků a třeba i z údajů od kroužkovatelů (v ČR se kroužkují ptáci od roku 1934 a v současnosti je ročně okroužkováno přes 100 tisíc ptáků). Tyto i další údaje posloužily např. Hudcovi a spol. (Sylvia 31/2, 97–148, 1995), aby publikovali seznam ptáků České republiky zahrnující období let 1800 až 1995.

Všechny atlasy uvádějí necelých 200 prokazatelně hnízdících druhů v ČR, Hudec a spol. uvádí 222 hnízdících druhů. Komárek naproti tomu udává, že dle Palliardiho bylo v Čechách zjištěno 289 druhů. Na první pohled tedy opak toho, co tvrdí Komárek ve svém srovnání počtu druhů v době Palliardiho a dnešní.

Srovnání však není vůbec tak jednoznačné. Komárek nejasně zachází s pojmem hnízdící druhy. Dnešní ornitologická literatura obvykle uvádí počet prokazatelně hnízdících druhů, resp. jasně odlišuje, co jsou druhy s prokázaným hnízděním (na to existují mezinárodně akceptovaná kritéria) a co druhy, které se v době hnízdění na daném území pouze vyskytly a jejich hnízdění nebylo prokázáno. Komárek tyto kategorie pro Palliardiho dobu nerozlišuje, ale zda tak činí i pro údaje z dnešní doby, není zřejmé.

Počet druhů zjištěný na daném území je kromě jiného ovlivněn také dobou sledování a sledovacím úsilím. Čím déle dané území sledujeme, tím větší pravděpodobnost, že se počet zjištěných druhů zvýší. Ať již tím, že se skutečně objeví nové druhy, nebo jen tím, že zaznamenáme i druhy, které unikly pozornosti. To samé platí i pro sledovací úsilí – čím více pozorovatelů a čím intenzivnější sledování, tím větší pravděpodobnost, že se podaří odhalit výskyt více druhů. Těžko zhodnotit, zda Palliardiho informátoři dosahovali svým sledovacím (v tehdejší době spíše loveckým) úsilím stejné intenzity, jako dnešní velmi kvalifikovaní amatérští ornitologové pokrývající svou činností prakticky celé území státu, navíc za využití moderní techniky typu automatických záznamníků hlasů, vysoce kvalitních dalekohledů, digiscopingu, určovacích příruček apod. Spíše však je dnešní sledovací úsilí větší než v době Palliardiho.

Podobně jako Komárek ignoruje vliv sledovacího úsilí, opomíjí vliv délky období, která srovnává (Palliardiho doba a dnešek). Z Komárkova textu není jasné, z jak dlouhého období Palliardi své údaje čerpal. Pravděpodobně to však bylo období delší než standardní doba trvání jednoho hnízdního atlasu (3 až 5 let). Nicméně údaje o počtu druhů z atlasů od sedmdesátých let 20. století do přelomu století jsou vcelku konzistentní a jsou konzistentní i s údaji Hudce a spol. Aby platilo Komárkovo tvrzení, že druhů hnízdících u nás přibylo, muselo by u nás hnízdit nějakých 300 či více druhů. To si i při velké snaze lze jen těžko představit.

Komárkem uváděný počet druhů dle Palliardiho se vztahuje k území Čech. K jakému území vztahuje Komárek své tvrzení, že „druhů hnízdících u nás přibylo“, si každý může vyložit po svém v závislosti na tom, jak si vyloží lokalizaci území „u nás“. Recentní data o výskytu ptáků vztahujeme k území ČR, tedy včetně Moravy a Slezska. Pokud toto je Komárkovo „u nás“, pak bychom mohli předpokládat, že celkový počet druhů pro území dnešní ČR v době Palliardiho by mohl být ještě vyšší než Komárkem pro Čechy uváděných 289 druhů. Rozpor by tak byl ještě větší.

Historická data o výskytu ptáků si zaslouží důsledné zpracování, nejlépe tak, jak to nastínil Mlíkovský (Sylvia 45, 39–50, 2009). A případné srovnání s dnešním stavem musí být podloženo daty a zohledňovat vše, co může na takové srovnání mít vliv. Ať už bylo v době Palliardiho druhů více či méně, jedno je jisté – Komárkem použité srovnání je nepodložené a zavádějící.

I bez srovnání počtu hnízdících druhů je však zřejmá jiná věc – mnohé druhy v ČR ubývají zcela recentně velkým tempem (www.birdlife.cz/index.php?ID=2026, Sylvia 45, 1–38, 2009). Úbytek počtu jedinců takového rozsahu je sám o sobě důvod ke znepokojení (nejen) ochranářské veřejnosti. To už je ale trochu jiný příběh.

Petr Voříšek

Odpověď autora: Článek vznikl redakčním zkrácením [mého] textu, který vycházel z textu knihy. 289 bylo celkem Palliardim zjištěných druhů, ne těch hnízdících – s těmi je někdy trochu potíž, protože P. u drobnějších druhů hnízdění v řadě případů mlčky předpokládá. Jeho práci jsi vzhledem k tomu, že je německy a frakturou psaná, zřejmě nečetl. Nikde jeho vysledky, získané v letech cca 1830–1852, ostatně nesrovnávám s dnešními moderními mapovacími metodami, mít ale staré autory z principu za hlupáky mám za mylné.

Stanislav Komárek