Hybridní netopýři

Rádi si myslíme, že víme, co je biologický druh, že jsme jej schopni poznat a definovat. Míváme též tendenci ke druhu přistupovat jako jednotce pevně dané a neměnné. Bohužel nám celkový ideální obraz čím dál více kalí molekulární metody. U rostlin jsme se ještě dokázali překlenout přes plodné mezidruhové křížence. Když se přišlo na to, že rafinovaným mezidruhovým křížencem je i náš známý skokan zelený, byli jsme v šoku. Nicméně jsme se naučili, že i žáby jsou divné a uchýlili jsme se alespoň do našeho savčího hájemství. Tady nám začali náš obraz kazit zubři a jiní tuři a teď se k nim přidávají i netopýři. Tým čínských a britských vědců prováděl banální molekulárně-fylogenetickou studii na dvou druzích vrápenců – Rhinolophus yunanensis a R. pearsoni. U druhého druhu jsou navíc ve studované oblasti (východ Číny) rozeznávány dva poddruhy. Pokud byla analyzována data z mitochondriálních genů, vše velmi dobře sedělo a R. yunanensis vycházel jako sesterská skupina obou poddruhů R. pearsoni. Jaderné geny ale přinesly výzkumníkům nečekané překvapení: jeden z poddruhů (a ke všemu nominátní) se dle nich stavěl jako sesterská skupina druhého druhu. Výsledek? Někdy během pleistocenního zalednění, kdy se areály rozšíření zmenšily na společná refugia, muselo docházet na zimovištích obou druhů ke kopulaci samců R. yunanensis se samicemi R. pearsoni. Navíc se zdá, že na hranicích současných areálů rozšíření ke křížení stále dochází.

Víme, co se děje na současných zimovištích a jak může být tento jev běžný? Objevíme podobné důkazy i u jiných skupin savců, nebo to přijmeme jako podivnost „pegasošelem“ (či jak počeštit název skupiny Pegasoferae, kam netopýři spolu s tury patří) a bude nás hřát vědomí, že primátům se nic takového stát nemůže? (Molecular Ecology 19, 1352–1366, 2010/3)