Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Amavadin – organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 654, 2010/11

Již delší dobu je známo, že vyšší houby (makromycety) kumulují těžké kovy a v jejich plodnicích lze nalézt arzen, olovo, kadmium, rtuť, molybden, thorium, vanad a mnoho dalších kovů. Koncentrace v plodnicích bývá až několiksetkrát vyšší než v okolní vegeteaci, takže jde o aktivní vychytávání kovů z půdy. Nejedlá dřevokazná houba třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) obsahuje vysoké koncentrace uranu a thoria, nejvíce olova a neodymu zase dokáže z okolního prostředí nashromáždit naše známá a oblíbená liška obecná (Cantharellus cibarius). Vatovec Calvatia craniiformis akumuluje nikl, bedla Macrolepiota crustosa arsen a pečárka lesní (Agaricus silvaticus) zase měď.

Muchomůrky (Amanita) se specializují na vanad. Vanad, chemická značka V, je spolu s niobem a tantalem členem 5. skupiny periodické tabulky prvků. Je 19. nejrozšířenějším prvkem na Zemi, jeho obsah v zemské kůře je 136 ppm a je považován za toxický kov. Proč zrovna tento kov vychytávají ze životního prostředí muchomůrky a k čemu jej potřebují, není známo. Vanad v muchomůrkách, m. červené (A. muscaria), m. královské (A. regalis) a severoamerické muchomůrce (A. velatipes), je přítomen v podobě komplexní organovanadičité sloučeniny bleděmodré barvy, zvané amavadin. Jde o komplex čtyřmocného vanadu s dvěma molekulami kyseliny N-hydroxyimino-2,2‘-dipropionové. Naměřené koncentrace vanadu v muchomůrkách byly průměrně 400krát vyšší než jeho koncentrace v okolní vegetaci, bez ohledu na stáří plodnic a obsah vanadu v lesní půdě, a dosahovaly hodnot 32–192 mg/kg (Naturwissenschaften 66, 620–621, 1979/12). I když úloha vanadu a jeho podivuhodné komplexní sloučeniny v muchomůrkách zůstává nejasná, v každém případě představuje amavadin neobyčejně zajímavou bioorganickou molekulu (J. Inorg. Biochem. 101, 900–908, 2007/6).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Oprava zakoktaných genů

Oprava zakoktaných genů audio

Jaroslav Petr  |  24. 2. 2018
Syndrom křehkého chromozomu X patří k nejčastějším dědičným chorobám vyvolávajícím poruchy mentálního vývoje. Gen uspaný „zakoktáním“ genetického...
Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné