Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Amavadin – organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 654, 2010/11

Již delší dobu je známo, že vyšší houby (makromycety) kumulují těžké kovy a v jejich plodnicích lze nalézt arzen, olovo, kadmium, rtuť, molybden, thorium, vanad a mnoho dalších kovů. Koncentrace v plodnicích bývá až několiksetkrát vyšší než v okolní vegeteaci, takže jde o aktivní vychytávání kovů z půdy. Nejedlá dřevokazná houba třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) obsahuje vysoké koncentrace uranu a thoria, nejvíce olova a neodymu zase dokáže z okolního prostředí nashromáždit naše známá a oblíbená liška obecná (Cantharellus cibarius). Vatovec Calvatia craniiformis akumuluje nikl, bedla Macrolepiota crustosa arsen a pečárka lesní (Agaricus silvaticus) zase měď.

Muchomůrky (Amanita) se specializují na vanad. Vanad, chemická značka V, je spolu s niobem a tantalem členem 5. skupiny periodické tabulky prvků. Je 19. nejrozšířenějším prvkem na Zemi, jeho obsah v zemské kůře je 136 ppm a je považován za toxický kov. Proč zrovna tento kov vychytávají ze životního prostředí muchomůrky a k čemu jej potřebují, není známo. Vanad v muchomůrkách, m. červené (A. muscaria), m. královské (A. regalis) a severoamerické muchomůrce (A. velatipes), je přítomen v podobě komplexní organovanadičité sloučeniny bleděmodré barvy, zvané amavadin. Jde o komplex čtyřmocného vanadu s dvěma molekulami kyseliny N-hydroxyimino-2,2‘-dipropionové. Naměřené koncentrace vanadu v muchomůrkách byly průměrně 400krát vyšší než jeho koncentrace v okolní vegetaci, bez ohledu na stáří plodnic a obsah vanadu v lesní půdě, a dosahovaly hodnot 32–192 mg/kg (Naturwissenschaften 66, 620–621, 1979/12). I když úloha vanadu a jeho podivuhodné komplexní sloučeniny v muchomůrkách zůstává nejasná, v každém případě představuje amavadin neobyčejně zajímavou bioorganickou molekulu (J. Inorg. Biochem. 101, 900–908, 2007/6).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné