Amavadin – organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené

Již delší dobu je známo, že vyšší houby (makromycety) kumulují těžké kovy a v jejich plodnicích lze nalézt arzen, olovo, kadmium, rtuť, molybden, thorium, vanad a mnoho dalších kovů. Koncentrace v plodnicích bývá až několiksetkrát vyšší než v okolní vegeteaci, takže jde o aktivní vychytávání kovů z půdy. Nejedlá dřevokazná houba třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) obsahuje vysoké koncentrace uranu a thoria, nejvíce olova a neodymu zase dokáže z okolního prostředí nashromáždit naše známá a oblíbená liška obecná (Cantharellus cibarius). Vatovec Calvatia craniiformis akumuluje nikl, bedla Macrolepiota crustosa arsen a pečárka lesní (Agaricus silvaticus) zase měď.

Muchomůrky (Amanita) se specializují na vanad. Vanad, chemická značka V, je spolu s niobem a tantalem členem 5. skupiny periodické tabulky prvků. Je 19. nejrozšířenějším prvkem na Zemi, jeho obsah v zemské kůře je 136 ppm a je považován za toxický kov. Proč zrovna tento kov vychytávají ze životního prostředí muchomůrky a k čemu jej potřebují, není známo. Vanad v muchomůrkách, m. červené (A. muscaria), m. královské (A. regalis) a severoamerické muchomůrce (A. velatipes), je přítomen v podobě komplexní organovanadičité sloučeniny bleděmodré barvy, zvané amavadin. Jde o komplex čtyřmocného vanadu s dvěma molekulami kyseliny N-hydroxyimino-2,2‘-dipropionové. Naměřené koncentrace vanadu v muchomůrkách byly průměrně 400krát vyšší než jeho koncentrace v okolní vegetaci, bez ohledu na stáří plodnic a obsah vanadu v lesní půdě, a dosahovaly hodnot 32–192 mg/kg (Naturwissenschaften 66, 620–621, 1979/12). I když úloha vanadu a jeho podivuhodné komplexní sloučeniny v muchomůrkách zůstává nejasná, v každém případě představuje amavadin neobyčejně zajímavou bioorganickou molekulu (J. Inorg. Biochem. 101, 900–908, 2007/6).