Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Vidět, vědět a bavit

44. Academia film Olomouc
 |  11. 6. 2009
 |  Vesmír 88, 418, 2009/6

Celý mediální svět chce (a zdá se, že i musí) bavit. Dělat něco, natož poznávat, učit se – a bez zábavy? To se už přežilo. Pravda, všeho s mírou, od zpravodajství budeme spíše očekávat seriózní výběr z toku informací než bezuzdné pobavení. Ale proč by poznávání nemohlo být zábavné? Hned v prvním úvodníku AFOhledu 1) doplnil šéfredaktor Matěj Dostálek festivalový slogan „vidět a vědět“ slovem „bavit“. Již klasik měl představu, že škola má být hrou. Festival běžel na několika místech současně, následují proto jen festivalové střípky.

Nejsem House

Velké pozornosti se těšil večer s Andrewem Holtzem, 2) autorem bestselleru Dr. House – Pravda a mýty o netradičních lékařských metodách v populárním seriálu. Byť jsem se poprvé setkal se seriálovým doktorem Housem, bavil jsem se skvěle a leccos se dověděl. Andrew Holz nabídl shrnutí v závěru eseje Medicína v televizi – Lekce ze seriálového vyprávění pro Oncology Times, který AFOhled 1 převzal: Poukázáním na skutečnost, že populární zábava může poskytnout užitečná ponaučení o názorech pacientů i zákonodárců, nechci prohlašovat, že všechny pořady zacházejí správně s medicínskými aspekty svých narativů. Velká spousta programů je skutečně otřesná. I přesto se některým daří držet působivý příběh v rovnováze s věrností lékařských faktů.

Populárněvědecký film

Co je to vlastně za útvar a co má společného s filmem dokumentárním, vrtalo hlavou nejen české porotě, ale neslo se také několika programovými celky. AFOhled 1 populárněvědecký film glosoval hned na druhé stránce: Toto spojení se v kinematografii objevuje od dvacátých let minulého století, kdy se realizoval převážně v podobě krátkých scének ze života fauny a flóry. Za dobové trháky platily Pilné včelky nebo Anatomie perloočky. Před hospodářskou krizí měl vědecko-populární film ambici stát se pohyblivým ekvivalentem literární eseje, po krizi lidstvo zhrublo a pragmatizovalo se, pročež se i daný žánr upnul na audiovizuální vysvětlování nových vědeckých objevů. Podle některých zdrojů se jedná o typický příklad oxymóronu, protože není možné, aby jeden objekt naplňoval zároveň parametry vědeckosti i popularity.

Americká teoretička a historička filmu Betsy McLane, která byla hostkou 3) letošního AFO, se zabývá dokumentárním filmem a mediálními studiemi. V rozhovoru pro AFOhled 4 říká, že mezi dokumentárním a vědeckopopulárním filmem nerozlišuje. Dokumentární film vnímá jako non-fikční, tedy bez herců a konstruovaných situací. Zmínila však pohled některých teoretiků, podle nichž se dokumentární filmy věnují společenským tématům, ostatní snímky (vzdělávací, naučné, instruktážní) řadí mezi populárněvědecké. Rozdíl vidí především mezi žurnalistikou a dokumentaristikou. Žurnalista musí být objektivní a předkládat fakta se všemi hledisky a rozpory. Dokumentarista má právo být subjektivní a tendenční.

Festivalová pocta byla věnována Bohumilu Vošahlíkovi. Bylo to komentované pásmo jeho filmů z padesátých a šedesátých let. 4) Vošahlík dobře věděl, že populárněvědecký dokumentární film, jemuž se tehdy věnoval, musí bavit: Divák se přeci nejde do kina učit. Jde se tam bavit. S tím musíme počítat. Když mu v té zábavě dáme i poučení, samozřejmě neodmítne. A v takové zábavě dávat divákovi obraz života, obraz skutečnosti, umožnit mu, aby poznal zas něco nového z té veliké složitosti jevů… to je krásné poslání… ukazovat mu… víc a zajímavěji, než sám může vidět na vlastní oči; proto je v naší práci tak důležitá složka fantazie. 5)

Do této části festivalového programu vlastně patřil i okruh filmů o vesmíru a s ním spojených fyzikálních teoriích. Úvodním snímkem byl Elegant Universe (Elegantní vesmír), jímž provázel Brian R. Greene, autor stejnojmenné knihy, která u nás vyšla v skvělém překladu Luboše Motla (Vesmír 80, 405, 2001/7). Instituce, které tento film podpořily, se různě vymezují k popularizaci vědy. Uvádějí, že se věnují vzdělávání (Park Foundation), podporují vědu a bezpečnost (U. S. Department of Energy) a pomáhají veřejnosti pochopit vědu a technologii (Alfred P. Sloan Foundation). 6)

Pokusy na lidech, lidé v extrémních situacích

Přístupů a okruhů je mnoho, od Zimbardova (ne)chvalně známého stanfordského experimentu s dobrovolníky rozdělenými na vězně a věznitele přes Milgramovo pátrání pomocí simulovaných elektrošoků, nakolik je jedinec ochoten podrobit se autoritě, či americký skandál ve věznici Abú Ghrajbu až třeba po „stopy v duších“ izraelských vojákyň. 7) Tato témata mají jedno společné – velmi přitahují. Rovněž na letošním AFO měly asi největší návštěvnost a konkurovaly jim snad jen fyzikální vesmírné teorie (!) a Jeff Lieberman hrátkami se zpomalenými záběry. 8) Trochu jsem doufal, že mi někdo z přítomných psychologů a sociologů alespoň naznačí, co lidi k těmto záležitostem táhne. Dostalo se mi jen odpovědi: „Inu, je to tak.“ Jakoby se zdálo, že lidskou přirozenost umíme jakžtakž mapovat, s vysvětlením je to horší.

A jsme u vztahu vědy a etiky. Dejme slovo psycholožce Ingrid Strobachové:

Problémy, které se neustále řeší kolem experimentu, jeho založení a jeho možností, jsou krásnou ukázkou toho, jak věda a etika obtížně hledají společné otázky.

Věda, která stále ještě nebyla schopna zcela připustit jiné způsoby poznání než vědecké, se jen nerada smiřuje s tím, že by se nějaké nevědecké myšlení podílelo na „vysvětlování“.

Vysvětlovat znamená v tomto chápání i uchopit, použít, využít – a tady nemohu přece připouštět kompromisy. Jestliže si – já věda – dělám nárok na to, že zodpovím jednoznačně otázky, nemohu připouštět další zpochybňování.

I když moderní věda již od determinismu musela ustoupit a je si, alespoň ve svých špičkových výkonech, vědoma, že jednoznačné odpovědi nemá a nemůže mít, podržuje si jakousi snahu o určování, co je a co není třeba obětovat při výzkumu, jakou cenu platit atp.

Proniknout dál a pochopit, že nejistota výsledku neznamená zrušení a znehodnocení vědy, se již daří a dál nepochybně dařit bude. Je třeba přidat k tomu nutně patřící zpochybnění dosavadního přístupu k experimentu.

Zůstává jen pokračující redukcionismus vědy – tady ale patrně nebudeme čekat změnu. Na druhé straně věda, která si ponechá určitou redukci, protože neumí jinak (ovšem již bez deterministického nároku, tedy na jednoznačnou cestu a odpověď), je jiná věda a je třeba znovu položit otázku po možnosti vnitřního zakotvení etiky ve vědě. 9)

AFO, jak dál?

Festivalové dění přináší mnoho podnětů k zamyšlení, nabízí různá srovnání a propojení vědy, umění, přístupů, názorů – a hlavně radosti z poznání. Rok od roku se setkává s rostoucím zájmem. Jeho organizátoři stále překvapují. Co to bude příští rok?

 

Více na www.afo.cz

Poznámky

1) AFOhled připravují denně studenti olomoucké univerzity během celého festivalu, letos vydali pět čísel. Osmistránkový časopis má jasnou koncepci, zajímavé texty i příjemnou grafickou úpravu.
2) Americký novinář Andrew Holtz dlouho pracoval pro CNN, působí v představenstvu Association of Helth Care Journalists, je držitelem ceny Emmy.
3) Genderová problematika byla jedním z témat letošního festivalu, diskutující důsledně rozlišovali mezi hosty a hostkami. Slovník spisovné češtiny (Academia 2006) ani Slovník spisovného jazyka českého (1989) slovo hostka neznají.
4) Proměny vzdušného moře (1952), Co víme o světle (1955), Jak lidé zajali zvuk (1957), Pohyb a čas (1959), Jak lidé zajali pohyb (1962), Nepřítel hluk (1962), Cesta do věku petrolejových lamp (1964).
5) Bohumil Vošahlík, Katalog AFO 44, s. 179.
7) Viz též Vesmír 69, 493, 1990/9; Vesmír 84, 563, 2005/10; Vesmír 84, 579, 2005/10; Vesmír 85, 52, 2006/1.
8) Po britském filmu Většina našeho vesmíru schází následovala přednáška Petra Kulhánka o temné hmotě a temné energii (viz Vesmír 86, 272, 2007/5; Vesmír 85, 727, 2006/12), po Elegantním vesmíru přiblížil Luboš Motl teorii superstrun (Vesmír 77, 608, 1998/11). Dokumentární série Time Warp Jeffa Liebermana nahlíží pomocí vysokorychlostní kamery do dějů, které jsme dosud nemohli zrakem postřehnout.

AFO 44 – festivalové ceny

Cena za nejlepší světový populárněvědecký dokumentární film: Men in Danger (Muži v nebezpečí), režie Sylvie Gilman, Thierry de Lestrade. Film přináší aktuální pohled na zásadní civilizační změnu, kdy výrazně klesá počet mužských spermií schopných oplodnit. Podle řady vědců je problém mužského reprodukčního potenciálu podobně vážný jako globální oteplování – za padesát let se produkce spermií snížila v průměru o padesát procent. (Téma se nese od minulého festivalu, kdy cenu časopisu Vesmír dostal film Terezy Tary Hormonální akvárium, viz Vesmír 87, 408, 2008/6.)

Cena za nejlepší český populárněvědecký dokumentární film: Zapomenuté transporty do Polska, režie Lukáš Přibyl. O festivalovou cenu se ucházelo 17 snímků. Zapomenuté transporty do Polska je film uzavírající unikátní čtyřdílný cyklus a sleduje osudy mužů a žen z Československa, kteří byli odvlečeni do ghett a lágrů v Lublinu, Zamośći, Piaski, Sobiboru a Sawinu. Jedinou možnost přežití znamenal útěk do nehostinného kraje, jehož obyvatelstvo bylo povětšinou nepřátelské a kde se život Žida rovnal pěti kilogramům cukru.

Poslední festivalový den proběhla vůbec poprvé projekce všech dílů cyklu Zapomenuté transporty. Diváci v zaplněném sále mohli po každém snímku diskutovat s autorem projektu Lukášem Přibylem, a nikomu nevadilo, že se celý blok protáhl na více než 8 hodin (viz též www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/5759...). >

Cena za přínos populárněvědecké kinematografii: Mark Rissi – švýcarský dokumentarista, ochránce práv zvířat, Jeff Lieberman – spoluautor populárněvědeckého cyklu Time Warp televizní stanice Discovery Channel.

Cena studentské poroty: Vizita mezi životem a smrtí aneb Kdo bude léčit doktora Dušku a jeho partu? Režie Marek Sklář. Snímek přibližuje problémy českého zdravotnictví.

Cena diváků: Understanding the Book of Life (Porozumět knize života), režie Jack Micay. Čtení lidského genomu je prvním krokem, tím druhým a podstatnějším je schopnost mu porozumět. Snímek ukazuje pomocí přesvědčivé animace techniky používané pro čtení a porozumění genetickým informacím.

Cena časopisu Vesmír za nejlepší český dokument v oblasti přírodních věd: Štětcem a mačetou, režie Vladimír Šimek. Malíř, grafik, ilustrátor a přírodovědec Jan Dungel vedl expedici Maturaca, která našla a zmapovala propojení Amazonky a Orinoka (viz www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20856226877). Věříme, že o této výpravě přineseme více na stránkách Vesmíru.

Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český dokument v oblasti humanitních a společenských věd: V hlavní roli Gustáv Husák, režie Robert Sedláček. Vzpomínky pamětníků, archivní záběry a divadelní inscenace přibližují československého normalizačního politika.

Cena děkana FF UP pro nejlepší krátkometrážní snímek: Pravztahy aneb Jak vnučka a babička tahaly řepu a nemohly ji vytáhnout, režie Veronika Janečková.

Soutěž studentských filmů V.Ř.E.D.: Venia, režie Jan Haluza.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Nad filmem

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné