Problémy pod čepicí Kilimandžára

Pohled na bílou ledovcovou čepičku pokrývající vrcholek Kilimandžára osvěžuje turisty trávící dovolenou v suchém vedru východoafrických savan. Nyní se mluví o tom, že následkem globálního oteplení sníh roztaje a vrcholová ozdoba zmizí. Bude to zajisté škoda. Ve skutečnosti jde však jen o špičku ledovce mnoha dalších environmentálních problémů, se kterými se nejvyšší hora Afriky potýká v důsledku změn klimatu i dalších vlivů. S vzrůstající teplotou klesají srážky, což výrazně omezuje rozlohu horského mlžného lesa na svazích Kilimandžára. Kromě přímého vlivu úbytku vlhkosti však existuje i nepřímý (možná dokonce podstatnější) dopad. Afričtí domorodci totiž mají velkou zálibu v hrátkách s ohněm – často zapalují horské trávníky, aniž z toho mají nějaký užitek, Kilimandžáro není výjimkou. Začátkem 20. století, kdy byl objem srážek podstatně větší než dnes, to ani moc nevadilo – vlhký les hoří špatně a časté deště ohně bezpečně hasily. V dnešním suchém klimatu však mají plameny devastující účinek a horní hranice lesa tak klesla o stovky až tisíce metrů. Zároveň je na les vyvíjen tlak i z druhé strany – lidská populace na horských úbočích roste a potřebuje se něčím živit. Zemědělci proto ukrajují prostor pro svá políčka a ve volném čase se noří do hlubin lesa ulovit nějaké maso pro zpestření stravy. Zároveň má však horský les pro místní obyvatele klíčový význam (důležitější než vrcholový ledovec) jako vodní rezervoár i zdroj bílkovin. Až tedy Kilimandžáru ulétne sněhová čepice, nebude to tak velká tragédie ve srovnání s okamžikem, kdy mu zmizí prořídlá kštice horského lesa o něco níže. (African J. Ecol. 47, 3–10, 2009)