K vědě patří veřejná diskuse

Pokusná zvířata v režii Zdenka Plachého

Cenu za nejlepší český dokument z oblasti přírodních věd udělil Vesmír filmu Pokusná zvířata. Šéfredaktor Ivan M. Havel rozhodnutí odůvodnil: „Autorům se podařilo svěží a poutavou formou konfrontovat různé názory filozofů, ochránců zvířat i zastánců experimentování s živými zvířaty pro účely vědeckého výzkumu. Film tak otevřel velmi aktuální – a u nás poněkud zanedbávané – téma etických přesahů vědy. Zvlášť oceňujeme, že autoři se nesnaží prosazovat ten či onen postoj – místo toho stimulují diváka k samostatnému rozvažování.“

Důraz na samostatné – moudré – rozvažování, individuální přístup k problémům, ovšem s vědomím hlubšího vhledu prostého povrchních úsudků, byl společný nejlepším snímkům. Žádný z nich neříkal, jak se věci mají, a nedával prosťoučká rozřešení. Problémy předkládaly z různých stran, neodpovídaly, ale vybízely k dalšímu hledání a vlastnímu rozhodnutí. Anebo klidně přiznaly: „Tohle ještě nevíme, tím se musíme zabývat,“ a naznačily „sledujte nás, příště vám již třeba řekneme víc.“

Pokusná zvířata tento koncept sledovala důsledně (přesto se našli nechápavci a na tvůrce prý padly i žaloby, oprávněně neúspěšné). Profesor Václav Bělohradský ¹⁾ ve svých vstupech neglosoval jen práva zvířat, ale upozorňoval i na obecné problémy současné vědy: „…práva přírody nebo práva zvířat jsou ve skutečnosti pokusy omezit moc specialistů, která je důsledkem základní formy vývoje moderní společnosti – totiž rozčlenění do funkčně specializovaných odvětví, do nichž mají přístup jen ti, kteří ovládají kód, a kde lidé nejsou za nic odpovědní, protože jsou uvnitř tohoto sektoru. […] Když chcete vědecky pracovat, musíte přijmout kód vědeckého sektoru a oddělit se od zbytku společnosti. A tato specializace je institucializovaná forma nezodpovědnosti. Specialista říká – jsem odpovědný jen za tento sektor, nezajímá mě, jak kdo vědu zneužije. To je samozřejmě velká lež, tak to nikdy není.“ A dodává: „…ten, kdo má být odpovědný, tedy jakýsi lid nebo jeho zástupci, tomu zase nerozumí.“ Podle Václava Bělohradského jsou zde však i mnohem obecnější souvislosti: „…jak omezit nadřazenost člověka nad přírodou, nad zbytkem světa, jak omezit tyranii cílů, jako je například blahobyt a ekonomický růst,“ nebo „jeden z nejstrašnějších ideologických podvodů je hovořit o neutrální moci expertů… expert na nukleární energii je obvykle bojovníkem za nukleární energii, expert na genetickou manipulaci je bojovníkem za genetickou manipulaci a obyčejně jsou za to také nějak placeni.“

„Vědec potřebuje určitý druh svobody,“ říká RNDr. Miroslav Machala, „ale měl by to být dobrý vědec, který tuto svobodu má. Ve chvíli, kdy bude mít v sobě určitý typ etiky, kdy si sám dokáže dobře zhodnotit a postavit pokus, pak ať svobodný je.“ Tomu rozumím, ale jistá část problému se do dokumentu již nevešla. Mašinérii vědy netvoří jen vědci, ale spousta jejich kolegů, kteří jim pomáhají bádat, ať to jsou již laboranti či technický personál – co si oni myslí, jaký je jejich etický přístup, co by nám řekli? Součástí filmu byly totiž i drastické záběry ze zemí EU a USA, které poskytla organizace Svoboda zvířat, a ty nebyly příliš lichotivé.

Ještě si neodpustím dvě provokace, které v Pokusných zvířatech zazněly, i když je trochu vytrhnu z kontextu:

Zákon nemá žádnou určující moc v tom, co je dobré, nebo co je špatné. (Michal Kolesár)

Když technický pokrok není svázán s pokrokem duchovním, tak na jedné straně získáváme, ale to, co ztrácíme, je mnohem víc, je to nepoměřitelné. Člověk na počátku třetího milénia je v něčem zrůda… (Martin Dohnal)

Jiří Josef Kamel – filipínský lékárník

Jezuitská nit spojovala několik snímků a festivalových akcí. Hlavní program probíhal v moderně rekonstruované bývalé jezuitské koleji, cenu studentské poroty za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film získal skvělý snímek Nejsme andělé, jen děláme jejich práci režiséra Otakáro Maria Schmidta. ²⁾ Připomeňme však film, který jaksi zapadl – Georgius Josephus Camel – režiséra Petra Hajna. Jezuita Kamel (21. dubna 1661, Brno – 2. května 1706, Manila) byl muž vedený ideou „vše pro větší slávu boží“, byl však i nadaný neuvěřitelnou zvídavostí a energií. Ve filipínské jezuitské misii pracoval jako lékárník a léčitel. Obrázky – icones podivuhodných filipínských rostlin posílal do londýnské Královské společnosti. Nikdo mu nevěřil, že existují, a proto ho vyzvali, aby předložil důkazy. Ve věčně vlhkých tropech vytvářel suchý herbář, který složitě dopravoval do Londýna. Jeho zbytky později zakoupil sir Hans Sloane (1660–1753), a tak se dodnes zachovaly tři svazky o 180 listech. Moravského jezuitu nám připomíná kamélie, kterou objevil a byla po něm pojmenována (viz Vesmír 82, 417, 2003/7). K těmto rostlinám patří i čajovník (Camellia sinensis) – o čaji píšeme v tomto čísle na s. 350–351.

Všudypřítomná věda

V současné době snad není média, v němž by se o vědě nějakým způsobem nereferovalo. Píše se skvěle (ale i hloupě), s porozuměním, pochybuje se, podceňuje, vkládají se naivní naděje, že „věda vše vyřeší“. Jedni naříkají na málo peněz pro vědu, jsou však slyšet i hlasy (a to dokonce i od vědců samých), že „peněz je jako želez“. Jak to tedy všechno vlastně opravdu je? Kdo ví – čtěte, poslouchejte, dívejte se, přemýšlejte – a moudře zvažujte.

PS – těšte se!

Redakce Vesmíru se pokouší najít způsob jak část filmů představit i těm, kdo v Olomouci nebyli. Jedna z možností je promítání v rámci přednáškového cyklu Xenopus, který bude od října 2007 probíhat v Městské knihovně v Praze.

OCENĚNÉ FILMY 42. AFO

Cena za nejlepší světový populárně-vědecký dokumentární film: ŽIŽEK!, režie Astra Taylor. Lekce z filozofie představuje Slavoje Žižka, kosmopolitního samotáře, psychoanalytika a dialektickomaterialistického filozofa, enfant terrible postmoderní sociologie, Elvise teorie. Slavoj Žižek nazývá sám sebe monstrem a monstra jsou produktem vědy.

Cena za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film: HLEDÁNÍ DOBRÉ SMRTI, režie Tomáš Škrdlant. Všichni zemřeme. Měli bychom však mít právo se rozhodnout, zda zvolíme raději uměle protahovaný proces umírání v nemocnici, nebo zda se poddáme osudu a zemřeme doma v kruhu svých nejbližších. Porota se rozhodla udělit cenu tomuto filmu pro jeho silné a aktuální téma, které zde bylo pojednáno otevřeně, korektně a ve vší své komplikovanosti a nejednoznačnosti. Film reflektuje vědomosti současné vědy o problému eutanazie, a to v rovině medicínské, etické i filozofické, a pracuje s lidsky silnými výpověďmi umírajících, jejich blízkých, lékařů i pečovatelů v konkrétních situacích.

Cena za celoživotní přínos světovému vědecko-populárnímu filmu: ALBERT BARILLÉ. „Snažte se, aby vaše děti chtěly vědět co nejvíce, a podněcujte jejich zvědavost. Zároveň je berte jako plnoprávné lidi, kteří rozumějí více, než by si kdy dospělí mohli pomyslet. Budou silnější a budou vám vděčné.“ (Albert Barillé)

Cena časopisu Vesmír za nejlepší český dokument z oblasti přírodních věd: POKUSNÁ ZVÍŘATA, režie: Zdenek Plachý (viz též úvodník Ivana M. Havla a tento článek).

Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český dokument z oblasti humanitních a společenských věd: ZLOČIN JMÉNEM KATYŇ, režie: Petra Všelichová. Během druhé světové války bylo v Sovětském svazu vězněno a následně povražděno více než dvacet tisíc polských a běloruských zajatců. Mezi oběťmi masakru byli i Poláci z území bývalého Československa.

Cena studentské poroty za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film: NEJSME ANDĚLÉ, JEN DĚLÁME JEJICH PRÁCI, režie: Otakáro Maria Schmidt. Polohraný dokument přináší autorský pohled na historii a spiritualitu jezuitského řádu.

Cena diváků za nejlepší populárně-vědecký film: KLUK V BUBLINĚ, režie: Barak Goodman, John Maggio. Všichni doufali, že malý David bude zdravý. Ale narodil se s diagnózou SCID, a tak se stal hlavním hrdinou bizarního vědeckého experimentu. Dramatický příběh o dvanácti letech života v bublině.

Cena studentské poroty za nejlepší V. Ř. E. D.: OBCHOD, autor Pavel Bednařík, režie Miloš Kameník. Amatérský příspěvek na poli popkultury otevírající věčnou otázku lidských závislostí a nesmyslné destruktivity.