Atlas motýlů

Publikací o motýlech, ať už domácích nebo zahraničních autorů, je v knihkupectvích v současné době řada, ale není jich nikdy dost, zvláště když se objeví dílo, které se z běžné řady na první pohled vymyká. Jsou jím nesporně „Motýli ve fotografii“, kniha, která se na knižním trhu objevila před několika týdny. Zachycuje motýly s denní aktivitou letu tak, jak je můžeme pozorovat živé v přírodě. Snímky jsou zhotoveny klasickou fotografickou technikou. Ze sedmi autorů pořídil téměř dvě třetiny (345) snímků G. O. Křížek, světoznámý autor, který se po emigraci v r. 1966 usadil v USA a se svým fotoaparátem měl možnost procestovat téměř celý svět. Více než čtvrtina snímků pochází z archivu zesnulého L. Havla, který fotografoval v tehdejším Československu a v posledních letech svého života i v Rakousku, 36 snímků pochází ze sbírky španělského entomologa M. O. Garcii a 23 bylo zapůjčeno slovenským entomologem F. Slamkou. Jednotlivými snímky přispěli do souboru O. Kudrna, L. Mayer a R. Hrabák. Největší podíl při přípravě publikace odvedl první z autorů.

Jak je patrné z úvodního textu, hlavním cílem bylo ukázat motýly v celé nádheře. Autoři nezůstali nic dlužni ani vědeckému přístupu, i když své záměry a hotovou práci v tomto směru hodnotí až zbytečně skromně. Uspořádání sleduje vědecký systém a obrázky jsou doprovázeny stručným textem, který upozorňuje na rozšíření jednotlivých druhů a charakterizuje biotopy, na nichž se vyskytují, dobu výskytu a potravu housenek. U řady druhů jsou připojeny poznatky obohacující znalosti o etologii. Kniha zachycuje faunu denních motýlů celé Evropy a částečně i severní Afriky. Připojeny jsou také vřetenušky, považované laicky za denní motýly, neboť mají denní letovou aktivitu a jsou na pohled velmi atraktivní. Z necelých 450 druhů známých z Evropy je jich zde zobrazeno téměř 300, mnohé druhy i vícekrát, s lícem i rubem křídel, se samcem a samicí, pokud je mezi nimi nápadnější rozdíl ve zbarvení apod. Také výběr druhů je pozoruhodný, některé z nich snad dosud ani nebyly na fotografiích zachyceny.

Přesto není publikace klíčem k určování motýlů, nýbrž fotografickým atlasem a obrazovým dokumentem na nejvyšší profesionální úrovni. Z tohoto hlediska je možné prominout i případné chyby v determinaci, za které se autoři předem omlouvají. Mezi některými druhy jsou totiž tak malé rozdíly ve vzhledu, že je velmi obtížné fotografovaný hmyz spolehlivě určit živý na místě a jen obtížně a zřídka se podaří bez asistence další osoby fotografovaného motýla odchytit pro laboratorní určení podle anatomických znaků, popřípadě podle genetické výbavy. Sám jsem se přímo od autora dověděl (s mnoha omluvami) o jediné nesrovnalosti, kterou by si čtenář měl opravit: Motýl na obr. č. 413 není Erebia medusa (okáč rosičkový), nýbrž velmi podobný okáč černohnědý (Erebia ligea). Porovnáme-li pozadí (listy podbělu), je to dokonce týž exemplář, který je vyobrazen na snímku č. 406.

Velkou zásluhu nelze upřít ani vydavateli, který poskytl pro knihu velký formát s dostatkem prostoru, na němž snímky náležitě vyniknou. Za klad považuji také jednoduché uspořádání bez módního magazinového prolínání obrázků, ke kterému svádí současná počítačová grafika a stává se z něho klišé. Tato vynikající monumentální publikace potěší nejen každého zájemce o motýly, ale i každého, kdo vnímá krásu přírody.