První česká monografie o paleopatologii

První česká monografie o paleopatologii vyšla v rámci řady Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, kterou její editor Jaroslav Malina v podtitulu označuje jako Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů. Ve skutečnosti tato publikace rámec modulových učebních textů značně překračuje. Čtenář získává ucelený přehled výsledků nové nauky, která se vyvinula na průsečíku čtyř oborů – fyzické antropologie, patologie, archeologie a historie. Antropologie je zde chápána jako nauka spojující poznatky přírodních a společenských věd, což odpovídá pojetí katedry antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. ¹⁾ Nechybějí žádné náležitosti – kresby, fotografie, profily autorů, seznam literatury, výkladový slovník apod.

Při svém výkladu se autoři opírají především o biologické prameny (pozůstatky), a to v časovém záběru od paleolitu až do 20. století. Jednotlivé choroby zjištěné na kostech a mumiích jsou uváděny podle lékařského třídění a zpracovány z hlediska historického vývoje. Výsledkem je nesmírně fundovaný, a přitom čtivý přehled současných výsledků paleopatologického bádání.

Kromě našich zemí je značná pozornost věnována starému Egyptu, který poskytuje množství pramenů ikonografických, písemných i hmotných. Egyptské mumie představují důležitý historický, antropologický a paleopatologický pramen ²⁾ a s pokračujícími archeologickými výzkumy v Egyptě nálezů přibývá. K poslednímu velkému nálezu lidských mumií došlo náhodně r. 1996 poblíž Bawítí, hlavního města oázy Bahríja v Západní (Libyjské) poušti. Mumie pocházejí z 1. a 2. století n. l., kdy byl Egypt součástí Římské říše. Výzkumy rozlehlého pohřebiště nadále pokračují a odhaduje se, že zde může být nalezeno až 10 000 mumií dávných obyvatel oázy. ³⁾

Výsledky zkoumání egyptských mumií v různých světových muzeích přinášejí vskutku zajímavé poznatky – bylo tomu tak i v případě zevního vyšetření a rentgenologického výzkumu mumií uložených v našich sbírkách a muzeích, jež v letech 1971–1973 uskutečnil tým vedený Eugenem Strouhalem a Lubošem Vyhnánkem. Dosud poslední souborný výzkum mumií proběhl v letech 1999–2003 v Nizozemsku. ⁴⁾ (Pro úplnost dodejme, že obdobné rozsáhlé projekty se týkají egyptských zvířecích mumií, nejvýznamnější z nich se nyní uskutečňuje v Egyptském muzeu v Káhiře.) K výzkumu tělesných ostatků samozřejmě přistupují cenná svědectví písemných pramenů, zvláště lékařských papyrů. ⁵⁾