Pohlavní války bažanek

Bažanku roční (Mercurialis annua) z čeledi pryšcovitých u nás potkáte nejspíše v teplejších oblastech, kde se v neudržovaných koutech zahrad chová jako vcelku nenápadný a nepříliš zlotřilý host. Ani byste neřekli, že je to jeden z modelových druhů studia sexuálních systémů rostlin. Ve skutečnosti jde o složitý komplex populací s různým počtem sad chromozomů a s různými sexuálními systémy. Od Izraele přes střední a západní Evropu až po jižní Francii a severní Španělsko je bažanka diploidní (má dvě sady chromozomů) a spořádaně dvoudomá, v každé populaci najdete rostliny samčí a samičí. V jižním Španělsku a dál na jih až do severní Afriky se ale situace bažanky roční komplikuje. V pestré směsce se tu vyskytují populace hexaploidní (mají šest sad chromozomů) se samosprašnými jednodomými rostlinami, čili se samčími a samičími květy na téže rostlině, ale i naprosto ojedinělé androdioekní populace, v nichž rostou společně jednodomé rostliny a čistí samci, a pak taky třeba populace tetraploidní až dodekaploidní (s čtyřmi až dvanácti sadami chromozomů), v nichž jsou rostliny převážně jednodomé.

Nová studie R. J. A. Buggse a J. R. Pannella z Oxfordské univerzity ukazuje, že vztahy mezi jednotlivými populacemi nemusejí být zrovna idylické, hrají spolu strategickou hru. Jejich počáteční pozice namíchala poslední doba ledová, kterou dvoudomé diploidní populace přečkaly v klimaticky útulném východním Středomoří, zatímco hexaploidní bažanky vyhledaly úkryt v dnešním jižním Španělsku a severním Maroku. Když se oteplilo, vydaly se bažanky z obou míst dobývat své ztracené areály. Když se po nějakém čase potkaly, ukázalo se, že dvoudomé bažanky roční jsou mnohem úspěšnější. Stav strategické hry španělské bažanky se sleduje nějakých 40 let a po celou tu dobu dvoudomé populace kopírují reconquistu a podivuhodnou rychlostí vítězně táhnou Španělskem na jih.

Opylovací experimenty ukázaly, že když se jednodomá rostlina setká s pylem dvoudomých samců, vznikne sterilní potomstvo. Jejich genomy jsou až příliš rozdílné. Na linii dotyku obou typů bažanky mají navrch dvoudomé populace. Dvoudomí samci totiž vyprodukují mnohem více pylu než jednodomé rostliny, a navíc mívají květenství výše než rostliny jednodomých populací. Při „zaplavení pylem“ (pollen swamping) dvoudomé samčí rostliny prakticky sterilizují veškeré jednodomé rostliny v okolí.

Autoři studie vedou neurčité řeči o globálním oteplování (i když člověku pohyb bažanek po skončení doby ledové nemůže přišít ani Greenpeace). Drží se tragického tónu a varují, že podobným způsobem by mohly odcházet určité druhy rostlin, kdyby se do jejich blízkosti dostal nějaký kultivar nebo blízce příbuzný nepůvodní druh. To je sice pravda a občas se to skutečně děje, ale zrovna v případě bažanky roční je otázka, nakolik má smysl lkát nad ústupem jedné z vnitrodruhových forem. Podobné vnitrodruhové boje probíhají v rámci běžných druhů rostlin každodenně, přímo před našima očima. (Current Biology 16, 996–1000, 2006/10; Biological Journal of the Linnean Society 82, 7–560, 2004)