Je Česká republika skutečně ekologické ošklivé kačátko?

Podle K. Sutlovičové a V. Kopeckého (Český uhlík, s. 485) emituje Česká republika s ohledem na svou produkci a počet obyvatel příliš mnoho oxidu uhličitého. Schvalování nového Národního alokačního plánu pro obchodování s emisemi pro nás představuje příležitost, abychom se konečně osvědčili jako ekologická země a omezili celkovou emisi. Existuje řada důvodů jak pro omezení, tak proti. Důvod uvedený v zmíněném článku je však založen zčásti na chybných údajích, zčásti na neporozumění.

Autoři používají k nátlaku na vládu dva ukazatele, které se jim zdají pro ČR nelichotivé. Jsou to emise CO₂ na hlavu (podíl celkových emisí a počtu obyvatel) a na jednotku HDP (podíl celkových emisí a vytvořeného HDP). Zkusme se podívat, zda jsou hodnoty pro Českou republiku skutečně tak zahanbující a o čem vlastně vypovídají.

V čitateli obou ukazatelů se vyskytují celkové emise CO₂. Správně by se měly uvádět celkové emise skleníkových plynů, ale v tomto případě je to jedno; pro jednoduchost budeme mluvit o oxidu uhličitém. Jeho hlavním zdrojem je výroba elektřiny a tepla: podle inventury z r. 2003 51 %, ¹⁾ konečná spotřeba paliv dalších 12 %. ²⁾ Její poměrně vysokou hodnotu určují hlavně tři faktory:

• výroba elektřiny na vývoz,
• poměrně vysoký podíl hnědého uhlí,
• nízká účinnosti starších, i když modernizovaných elektráren.

V prvním případě je dosavadní metodika výpočtu emisí k ČR nespravedlivá. Vychází z územní příslušnosti výroby. Jestliže ČEZ vyváží zhruba 20 % produkce, je celková emise o nějakých 8–10 % vyšší, než by odpovídalo čisté spotřebě, a tedy počtu obyvatel nebo produkci.

V druhém případě je kritika ekologů pokrytecká. Narodili se do státu, jemuž pánbůh nadělil hlavně mizerné hnědé uhlí, které je z klasických paliv emisně nejméně výhodné. Pochybuji, že by jim záměna paliva za jádro (z hlediska emisí nejefektivnější) byla po chuti. Idea energetické soběstačnosti dosud není mrtvá a dovoz elektřiny je drahý. Lze ovšem pálit místo uhlí plyn (asi 44 % emisí se ušetří) nebo černé uhlí (ušetří se asi 7 %). Byli bychom však mnohem více závislí v případě plynu na Rusku nebo v případě černého uhlí na Polsku a dalších zemích, jako je JAR, o cenách ani nemluvě.

Teprve v třetím případě jsme poněkud zaostalí a ČEZ by mohl začít s modernizací klasických elektráren, popřípadě s náhradou klasické energie energií jadernou, ale nic ho k tomu nenutí. Přesto nedávno ohlásil kompletní přestavbu Elektrárny Ledvice.

Jestliže předpokládáme, že s jmenovatelem ve zlomku prvního ukazatele (počtem obyvatel) se nedá nic dělat, nejsou emise CO₂ na hlavu parametrem „ekologičnosti“ vlády, ale jsou do značné míry dány přírodními podmínkami a stupněm vyspělosti (spotřeby) obyvatelstva. Lze sice omezit výrobu elektřiny na vývoz, nahradit hnědé uhlí plynem a dostat se mezi „ekologické“ země, ale za jakou cenu? Tuto cestu lze financovat jen z povolenek, pokud bude jejich cena dost vysoká. Na druhou stranu s 11,5 tuny CO₂ na hlavu na tom nejsme zase tak špatně: Německo má 10,35; Rakousko 9,2, Holandsko 11,4. ³⁾

Ještě mnohem falešnější obraz dává druhý ukazatel. Aby bylo možno srovnávat HDP mezinárodně, přepočítává se jeho velikost na dolary. Autoři pravděpodobně použili několik let staré údaje vypočtené podle běžného výměnného kurzu, ten ovšem ukazuje hlavně důvěru investorů v měnu, respektive v zemi jako takovou, nikoli například podíl cen hamburgerů. Pokles dolaru za posledních několik let o 40 % dokládá, jak se země, jejíž jméno se zlepšuje, postupně blíží podílu reálných cen zboží. ⁴⁾ Rozdíl zhruba 30 % oproti západní Evropě pravděpodobně zmizí při předpokládaném posílení koruny.

Jinak řečeno, kdyby se Oktávie vyráběly místo v Boleslavi ve Wolfsburgu, prodávaly by se za mnohem vyšší cenu (VW je zvučnější značka), a tím by příspěvek emise na jedno vyrobené auto k HDP poklesl, přestože by pravděpodobně bylo vyrobeno stejnou technologií. Proto se emise na jednotku HDP v dolarech používají jen k politickým účelům. Seriózní environmentalista musí buď přímo srovnávat parametry technologií, nebo používat emise vztažené na jednotky výroby (na jedno auto, tunu oceli apod.). To je ovšem mnohem náročnější.

Pokud by si autoři prošli současné továrny, zjistili by, že za 15 let se mnoho změnilo a stále mění pod tlakem víceméně monopolních dodavatelů energií. Noví vlastníci velmi rychle inovovali technologie, nebo zavřeli krám. Nyní v průmyslu není příliš velký prostor pro snižování energetické náročnosti. Ostatně to autoři sami v jedné větě přiznávají, ale v následující popírají: „Tržní ekonomika a privatizace podniků téměř z roku na rok radikálně omezily plýtvání energií i materiály, nejméně efektivní výroby ukončily provoz. Struktura ekonomiky, která způsobuje poměrně vysoké znečištění, se ale nezměnila.“

Mezi další šlápnutí vedle patří sdělení: „Podle rozšířené pověry jsou hlavním zdrojem emisí oxidu uhličitého auta či kamiony.“ Kdepak to autoři slyšeli? To platí pro emise NO_x po zavedení aspoň primárních omezení ⁵⁾ emisí na stálých zdrojích, ale ne pro CO₂. Podíl emisí oxidu uhličitého z dopravy je 12 % a nikdy nebyl vyšší. Ostatně výroba tepla a elektřiny je dominantním zdrojem emisí oxidu uhličitého pro všechny vyspělejší ekonomiky kromě těch, které mají zvláštní podmínky (Norsko, Belgie, Francie a částečně Rakousko). Tam se díky vodě nebo jádru vyrábí elektřina téměř bez emisí.

Najít veřejné údaje o spáleném uhlí a vyrobené elektřině včetně tepla pro jednotlivé zdroje je náročné, ale údaj 2,5 tuny CO₂ na MWh pro elektrárnu Vřesová vzbuzuje domněnku, že se teplo odebírané z turbíny vyrábí zcela bez emisí. ⁶⁾ Je to příklad, který zaslouží následování asi podobně jako „výroba elektřiny odečtením vlády sovětů od komunizmu“. Srovnání našich uhelných elektráren s americkými či britskými patří do kategorie „sčítání jablek a hrušek“. Kdyby byl pod Krušnými horami plyn místo energetického bláta, byli bychom na tom jako Britové. Chybu udělal Praotec Čech.

Autoři se zaštiťují světovou známkou PwC. ⁷⁾ Je ale tato studie auditorské firmy veřejná, nebo si ji koupily nevládní organizace? Pochybuji, že PwC opakuje stará chybná data, ovšem s neveřejným pramenem se nedá polemizovat.

Z argumentace líčící ČR jako neekologickou zemi tedy mnoho nezbývá. Typicky pro „zelené“ argumentují autoři článku v čistě politicko-ekonomické otázce falešnými technickými argumenty. Co tedy dělat? Stát jako majoritní vlastník ČEZ mu zakáže vyrábět elektřinu na vývoz a schytá za to arbitráže s dalšími akcionáři za úmyslně špatnou správu svěřeného majetku? Nebo mu nařídí modernizovat (ušetříme několik procent emisí), respektive postavit druhou půlku Temelína. To je trochu lepší, ale nevím, nebudou-li autoři proti.

Obchodování s emisními povolenkami je politicky průchodná a podstatně mírnější varianta ekologické daně. Skutečně se s tím začalo v USA. ⁸⁾ Obchodování s emisemi SO₂ se jim podařilo zavést snadno a rychle, protože v té době si téměř nikdo z emitentů neuvědomil, o jak velké peníze jde. Když si to uvědomili, už se nedalo dělat nic než se dohadovat o „krájení koláče“ emisí NO_x, a proto to tam dosud nefunguje. Vřele jim přeji, aby se jim obchodování s CO₂ povedlo tak, jak se ujalo v Evropě.

Alokační plány v EU byly schváleny v podobě mírně příznivější pro nové země, i když poslední vývoj na burzách s povolenkami ukazuje, že i v západní Evropě leckdo dostal víc, než nezbytně potřeboval. V nových zemích vesměs podstatně klesly emise v letech 1990–1995. Rozhodnutí o určité preferenci mělo za cíl podpořit růst, jestliže nebude založen na výrobě tanků technologiemi sedmdesátých let. Správně se předpokládalo, že noví vlastníci budou mít jak peníze na nové technologie, tak zájem snížit náklady na energii. A nyní ČR, největší furiant na východ od Aše, řekne: My jsme nejlepší a nic nepotřebujeme.

Prodej emisních povolenek je nezanedbatelný zdroj premiantských zisků ČEZ, které zčásti končí ve státní pokladně podobně jako příjem z elektřiny zdražené evidentně bez zvýšení nákladů. Dovede si někdo představit vládu, která by prohlásila, že ty peníze nechce a že sníží jak alokační plán, tak ceny pro chráněné spotřebitele? Zelení – dostanou-li se do vlády – to mohou zkusit. Čím ale pak uplatí voliče, aby byli zvoleni znovu?

Summa summarum: Snížit alokační plán, nebo ne? Proč ne, ale:

• Není pro to dostatečný odborný (technický) důvod. Z obecného porovnání vychází ČR jako ekologicky průměrná zejména kvůli danému nerostnému bohatství.
• Mezinárodní závazky (Konvence o klimatické změně a přidružený Kjótský protokol) ČR plní.
• Nepovede to k podstatnému snížení skutečných emisí.
• Je to čistě politické rozhodnutí, které může udělat vláda s plným vědomím negativních ekonomických důsledků.