Chytrý sedí, hlupák táhne

Mozek je záhadný orgán a zdá se, že nejen jeho vnitřní struktura, ale i pouhá velikost má zásadní význam pro vyrovnávání organizmů s nástrahami vnějšího prostředí. Souvislostem mezi velikostí mozku a vývojem početnosti britských polních ptáků byla již jedna glosa věnována (viz Vesmír 85, 191, 2006/4). Nyní přišli vědci s hypotézou, že mozek ovlivňuje migrační strategii různých druhů ptáků. Člověk by si mohl představit, jak se ptáci s větším mozkem dychtivě ženou do objevování neznámého, a tedy táhnou na zimu do rovníkových krajů. Výsledky ovšem naznačují pravý opak. Tvrdším oříškem než každoroční přesun do Afriky a zpět je pro ptačí intelekt otázka přežití evropské zimy. Právě druhy přečkávající zimu ve vyšších zeměpisných šířkách mají mozek větší. Dokonce se zdá, že čím dále ptáci táhnou, tím menší mozek mají. Zřejmě je to tím, že tah s sebou nese velké energetické výdaje, a ptáci tedy šetří, kde se dá. Když tento poznatek skloubíme se zjištěním, že nejvíce klesají populace druhů s malým mozkem, mohli bychom předpovědět, že nejdále migrující druhy ptáků budou ty, jichž nejvíc ubývá. I tato domněnka se potvrdila. S trochou nadsázky lze říci, že nejchytřejší a zároveň nejúspěšnější ptáci jsou ti, kteří se nikam bezhlavě nevrhají a raději sedí v zimě doma za pecí (v lese za keřem). Vzhledem k postupujícímu globálnímu oteplování se tato strategie zdá být opravdu mazaná. (Biological Conservation 131, 93–105, 2006, Proc. Roy. Soc. London B 272, 1433–1441, 2005)