Zkrocení zlého parazita?

„Tam, kde byste před deseti lety těžko zahlédli křidélko, je teď amakihi (Hemignathus virens, šatovníkovití) druhým nejrozšířenějším druhem,“ řekl v rozhovoru pro magazín Audubon o jednom z druhů endemických šatovníků na Havaji Carter Atkinson, parazitolog a specialista na krevní parazity ptáků. Překvapení a nadšení je na místě. Z celkového počtu 71 endemických druhů ptáků Havajských ostrovů, známých koncem 18. století, jich 23 vyhynulo a 30 je kriticky ohroženo. Předpokládá se, že podstatnou část obětí tohoto vymírání má na svědomí zavlečená ptačí malárie. Díky izolaci Havajských ostrovů se domácí druhy dlouho vyvíjely bez (jinak poměrně běžného) ptačího krevního parazita Plasmodium relictum a zdálo se, že jeho neúmyslná introdukce bude pro ně mít tragické následky. Nyní, o století později, je tu náznak, že absolutistická vláda parazita končí.

Přenašečem ptačí malárie je komár Culex quinquefasciatus. Na Havaji byl zaznamenán v roce 1826 poměrně krátce po objevení ostrovů kapitánem Cookem v roce 1778. Předpokládá se, že P. relictum doputovalo asi o 70 let později na přelomu 19. století. Běžně má ptačí malárie podobu chronického nepříliš nebezpečného onemocnění, na Havaji však domácí druhy prodělávají akutní záchvat s úmrtností 60–90 procent, přičemž k infikaci často stačí jediné bodnutí nakaženým komárem. Velká část domácích lesních druhů ptáků v důsledku onemocnění vymizela z níže položených lesů a přežívá jen ve výškách zhruba nad 1300 m, kde je výskyt komára omezen nepříznivým klimatem.

V poslední době se překvapivě právě z nížinných lesů začala množit pozorování jednoho z druhů šatovníků – amakihi. Vědci se tedy rozhodli zprávy důkladně prověřit, a nestačili se divit! Místo očekávaných několika jedinců amakihi našli vzkvétající populaci, která přitom vykazovala vysokou promořenost ptačí malárií, ale nyní již v její chronické podobě. Parazit a jeho hostitel tedy našli společný modus vivendi. Jak to bude s ostatními druhy jedinečné ptačí fauny Havajských ostrovů, ukáže čas. (Proceedings of National Academy of Sciences 102, 1531–1536, 2005/5)