Jak vyrobit statečnou myš?

Není to nic těžkého. Pokud máte bázlivou myšku, postačí vypnout jí gen pro protein stathmin, a rázem máte z ustrašené myšky hrdinku. Nejenže bude statečnější, ale zároveň jí potrvá déle, než se naučí strachu z bolestivých podnětů. Gleb Shumyatsky z Rutgersovy univerzity v New Jersey se svými kolegy poškádlil konzervativní intelektuály elegantní genetickou manipulací, která laboratorním myškám úplně změnila psychiku.

Po úspěšném knokautu genu pro stathmin testovali badatelé myši v otevřeném boxu. Ty bez stathminu odvážně pronikaly doprostřed volné plochy, kdežto ty s funkčním stathminem obezřetně hledaly úkryt podél stěn boxu ve snaze chránit se před možnými predátory. V dalším experimentu myškám pouštěli hlasitý zvuk, po němž bezprostředně následoval krátký elektrický šok. O den později normální myši při naučeném zvuku okamžitě ztuhly, zatímco myši bez stathminu se pouze zvědavě ohlédly.

Stathmin se u myší (stejně jako u lidí) najde téměř výhradně v mozku, v amygdale, což je oblast mandlovitého tvaru pod kůrou přední části obou spánkových laloků. Tam je centrum strachu, v němž vznikají i úlekové reakce. Ví se, že stathmin rozrušuje neuronální spoje. V důsledku toho se mezi neurony mohou tvořit nová spojení, která zafixují právě ten naučený strach.

Stathmin se podle všeho podílí pouze na učení strachu. V bludištích si myši bez stathminu pamatovaly cestu ven stejně dobře jako myši se stathminem. Proto má tenhle protein poměrně slušný potenciál jako možný terč pro klinickou léčbu rozličných fobií, úzkostí či posttraumatických stavů. Pokud se nevyskytnou nějaké problémy, možná si časem budeme proti strachu z pavouků nebo hadů kupovat pilulky v lékárně. (Cell 123, 697–709, 2005)