Hubí diklofenak supy?

Indové, kteří ctí staré rituály, začínají mít problémy s pohřbíváním svých mrtvých. Supi přestávají navštěvovat věže mlčení, na které pozůstalí zavěšují těla nebožtíků s očekáváním, že se supové postarají o jejich postupné mizení. Není to proto, že by supi měnili své návyky. Supů ubývá. V okolí Bombaje jejich počet prudce klesl na desetinu.

Ochránci přírody bijí na poplach a hledají příčiny. Na prvním místě vidí změny v životním prostředí, růst měst a průmyslu, znečištění ovzduší průmyslovými zplodinami a výfukovými plyny. Bližší propočty však ukazovaly, že zde musí být ještě jiný faktor, který by tak rychlý úbytek supů vysvětloval. Pitvy uhynulých supů ukazovaly těžké patologické změny na játrech a na ledvinách. Některé z těchto změn připomínaly patologicko-anatomický nález zjišťovaný u lidí, kteří zemřeli na chronickou otravu nebo předávkování nesteroidními antirevmatiky a analgetiky typu paracetamolu a diklofenaku (Vesmír 85, 40, 2006/1).

Jak se supi k těmto analgetikům dostali? Zdá se, že nestačí, jestliže se živí těly revmatických lidí, kteří tyto léky užívali. Posvátným zvířetem Indů je kráva. Když vesničané vidí, že kráva jakkoli trpí, snaží se jí pomoci. Nemají-li dost peněz na veterináře, snižují utrpení hovězího dobytka vysokými dávkami diklofenaku, který je poměrně levný a dostupný. Uhyne-li kráva, stávají se její pozůstatky kořistí nebohých supů, kteří jsou na toxické účinky diklofenaku vysoce citliví. Indičtí ochránci přírody zahájili kampaň, aby vesničané krávy diklofenakem nekrmili. (BBC, 15. 3. 2006)