Co se stane, když vymřou ptáci?

Kdybychom měli vybrat skupinu živočichů, která bude klíčová pro udržování suchozemských ekosystémů v takovém stavu, v jakém se nacházejí dnes, zřejmě by to nebyli ptáci. Ti tvoří dost malou část biomasy i druhového bohatství světové bioty a díky své schopnosti uletět z místa, které se jim nelíbí, jsou většinou méně ohroženi než ostatní obratlovci. Protože jde však zároveň o skupinu celosvětově rozšířenou a velmi dobře prostudovanou, neodolali vědci ze Stanfordovy univerzity pokušení a položili si otázku, co se s přírodou stane, jestliže budou ptáci mizet stejně jako dosud.

Od roku 1500 vymřelo 129 druhů ptáků, tj. pouze asi 1,3 % všech soudobých ptačích druhů. Ovšem odhaduje se, že celkový počet jedinců klesl o 20–25 %. Z dlouhodobého sledování populací ptáků v Severní Americe a v Evropě vyplývá, že za posledních 30 let se vyrovnaný poměr přibývajících a ubývajících druhů vychýlil ve prospěch druhé skupiny. Zdá se tedy, že ptáci z ekosystémů skutečně mizí a že otázka amerických vědců není nesmyslná.

Pokusili se na ni odpovědět tak, že srovnávali podíl druhů ohrožených vyhynutím (celkově asi 7 % všech druhů) v jednotlivých skupinách, které se lišily způsobem obživy, nároky na prostředí a místem výskytu. Zjistili, že podle potravní specializace jsou na tom nejhůře masožravci (obzvlášť pak mrchožrouti a rybožravé druhy) a druhy závislé na rostlinné potravě (hlavně na plodech) kromě druhů zrnožravých. Jako potrava v dnešní době výhodná se jeví bezobratlí a nektar. Nejvíce ohrožených druhů ptáků se vyskytuje v mořském prostředí, po něm (s odstupem) následují lesy a mokřady; na druhou stranu ještě žádný ptačí druh v historické době nevyhynul na poušti. V koncentraci ohrožených druhů „vyniká“ oblast Oceánie, které vévodí Nový Zéland, pak jižní polární kraje a Madagaskar. Poslední údaj je nejméně překvapivý, protože oceánské ostrovy často hostí unikátní druhy, které jsou v důsledku omezeného rozšíření obzvláště zranitelné.

Co lze z těchto poznatků vyvodit pro fungování ekosystémů? Není to spíš naopak? Nejsou jednotlivé druhy ptáků ohroženy právě proto, že zanikají jimi obývané biotopy? Jestliže les nahradíme parkovištěm, nemá cenu si lámat hlavu nad tím, jak se obejde bez datla sbírajícího dřevokazný hmyz… Autoři argumentují tím, že polovina druhů je ohrožena z jiných příčin, než je úbytek vhodného prostředí. Co konkrétně by mohlo vymizení různých zástupců zmíněných skupin ptáků způsobit? Například by se nemohly šířit druhy rostlin, jejichž semena konzumují plodožraví ptáci, zpomalil by se rozklad mršin, v blízkosti kolonií mořských ptáků by ubylo živin, možná by se přemnožili hlodavci. Jak vidno, zatím zůstávají odpovědi spíše vágní, bez kvantitativních údajů. Objasnění funkčních vztahů mezi druhy je však jedním z klíčových problémů dnešní ekologie. (Proceedings of the National Academy of Sciences of the U.S.A. 101, 18042–18047, 2004)