Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Omluva pro koelofysis a oviraptora

Konec dvou paleontologických mýtů
 |  7. 12. 2006
 |  Vesmír 85, 720, 2006/12

Ghost Ranch, farma duchů. Kupodivu nejde o název béčkového hororu, nýbrž o paleontologickou lokalitu v Novém Mexiku, která proslula jako hromadný hrob obrovského množství triasových obratlovců; nápadná je hlavně agregace stovek jedinců primitivního dravého dinosaura druhu Coelophysis bauri. Tento objev v padesátých letech minulého století způsobil menší senzaci, neboť šlo o jeden z prvních případů, kdy bylo možné z kamene vyčíst i něco málo o chování dinosaurů.

Tak jsem se dověděli mimo jiné o jejich pohlavní dvojtvárnosti, o tom, že se alespoň v některých případech sdružovali do velkých hejn, a proslulým se stal i jejich kanibalizmus.

Ghostrančské fosilie jsou velmi pěkné. Jelikož zvířata byla pohřbena povodní, jsou jejich ostatky otištěny v jemné hornině, jež bývala bahnem. Díky tomu jim vidíme doslova až do žaludku – a v něm mají dva nejlépe prozkoumaní jedinci kostřičky, jež byly identifikovány jako zbytky mláďat téhož druhu. Podobná skutečnost byla poté hlášena i u několika dalších exemplářů, kteří ovšem již nejsou tak dobře dochovaní. Kanibalističtí dinosauři přežívali v literatuře více než 50 let a nejednou zavdali podnět k různým složitým úvahám. Například: Je normální, že takto sociální zvířata provozovala infanticidu a kanibalizmus ve velkém? Až docela nedávno se tým mladých vědců z Amerického muzea přírodní historie roz hodl podívat na slavné fosilie ještě jednou… Ukázalo se, že se Edwin Colbert (jinak skvělý paleontolog a popularizátor, budiž mu země lehká) při popisu fosilií v roce 1947 trochu unáhlil. V prvním případě byl totiž koelofysiinou kořistí primitivní suchozemský krokodýl, v druhém nelze vůbec říct, o jakého obratlovce šlo – je to ovšem dost jedno, neboť kostřička se ve skutečnosti nachází mimo útroby, do nichž by se vcelku zřejmě nevešla. Ne existuje žádný důkaz (ani nepřímý), že by koelofysis požírala své mladé; za svou pošpiněnou pověst si tudíž zaslouží omluvu.

Podobný obrat zažilo naše nahlížení na oviraptory, opeřené teropodní dinosaury s podivným bezzubým zobákem. Nejznámější z nich, Oviraptor philoceratops, dostal jméno podle nálezu dokonce až z dvacátých let minulého století (expedici tehdy vedl Roy Chapman Andrews, který se stal předlohou pro postavu Indiana Jonese). Dinosaurovo jméno v překladu znamená „zloděj vajec se slabostí pro ceratopsidy“, což reflektuje skutečnost, že jeho pozůstatky ležely v těsné blízkosti hnízda, které bylo přisouzeno rohatému dinosaurovi rodu Protoceratops. Jako zloději vajec se pak oviraptoři dostali do obecného povědomí a několikrát se stali i součástí populární kultury, od W. Disneye až po J. Augustu (možná si vzpomenete na jeho povídku, v níž je oviraptorova nenasytnost potrestána smrtí v písečné bouři). Bohužel se v polovině devadesátých let po podrobném prozkoumání původního a dalších exemplářů (blízce příbuzného rodu Citipati) ukázalo, že vejce, která měli oviraptoři krást, patřila ve skutečnosti jim samým – hnízdo spíše bránili, než plenili. Příslušnost vajec prozradila dobře patrná embrya a jedna z nových fosilií dokonce zachycuje dospělce schouleného nad hnízdem v typicky ochranné pozici. Takže spíše než zloději vajec byli oviraptoři dobrými rodiči.

Co k celé záležitosti dodat (krom omluvy oviraptorům)? Snad jen to, že vývoj našich paleontologických znalostí nemusí být nutně hnán dopředu pouze novými nálezy z Číny. Občas je dobré se ještě jednou podívat na „staré známé“ a zeptat se, jestli některá tvrzení nenesou punc obecných pravd jenom proto, že se už dlouho opakují. To ale koneckonců platí i leckde jinde.

Ke stažení

O autorovi

Pavel Říha

Pavel Říha (*1982) studuje evoluční biologii na Biologické fakultě Jihočeské univerzity, kde se zabývá především fylogenetikou vyšších taxonů.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné