Evropská věda, ústava a budoucnost

Nejsem si jistý, jestli by dnešní věda měla být tak politicky a mocensky upejpavá. Mířím tím především na největší problém historie lidstva – stoupající kolonizaci přírody člověkem, který ničí její koloběhy a diametrálně zasahuje do neustále se tvořících zákonů optimálních pro život. Nevidím totiž cestu politika v jeho rozvaze najít nejlepší rozhodnutí pro vědecký problém nebo přístroj. Protože politik, člověk bez plného zasvěcení, nemůže nikdy převýšit odpovědnost vědce. Je to boj především s ekonomikou. Všechen vývoj lidstva je bezesporu podložen částí vědy. Přístroje, které jsou „potřeba“, spravuje ekonomika, ale už se nestará o odpovědnost za přístroj v základním pohledu – a zároveň má ekonomika větší moc před přírodou z pohledu lidí. Příroda nás živí, ale ekonomika je jen vynález. Příroda by tudíž měla být vždy nad ekonomií. Závěr je podle mě ten, že vědecká společnost by měla mít rozhodovací moc a oprávnění někdy i radikálně zasahovat do chování států Unie, a to bez ohledu na vládnoucí stranu a volby. Jsem přesvědčen, že musím mít k svému šťastnému životu „Právo na správné rozhodnutí“ v Evropské ústavě, která by se tím stala variabilnější a utvářela se za chodu Evropské unie. Je zřejmé, že zastavení dnešní neblahé situace a, dá-li bůh, i zlepšování je možné jedině v synchronizaci s vědeckou odpovědností. A proto jsem na Vás taky naštvanej.