Krajina hledaná a nalezená

Severočeské pohraničí bylo německým obyvatelstvem osídleno ve 13. století a uprostřed 20. století opuštěno. V roce 1945 se tu všechno změnilo – lidé, řeč, kultura. Některé chalupy zůstaly prázdné. V roce 1948 přišla kolektivizace, která zlikvidovala začínající hospodáře. Prázdných rozpadajících se chalup přibylo, do opuštěných polí a trosek obydlí začal vrůstat les.

Zbylí lidé se s novým domovem sbližovali jen s obtížemi, teprve jejich děti se tu začaly cítit doma. Zhruba deset let po válce se v těchto končinách narodil i autor knihy Karel Stein. Krajina kolem něj byla tenkrát ještě němá, zato podivně přitažlivá. Nenaléhal na ni, ale zkoumal ji s příslovečnou důkladností předchozích obyvatel. Vystudoval kartografii a geodézii. Prostudoval nejednu starou mapu a do nových map zanášel to, co v krajině zbylo, křížky na rozcestích, svaté obrázky, kapličky, pomníky. V trávě hledal povalené kamenné mezníky, které kdysi označovaly hranice panství. Luštil omšelé nápisy, stará vlašská znamení, odkrýval reliéfy tesané do skal. Sbíral německá pomístní jména, vyptával se zbylých pamětníků na jejich vzpomínky, prolézal archivy.

Probouzet se krajina začala v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy pováleční místní rodáci dorůstali. Po roce 1989 pak lidé uvěřili, že žijí ve své vlastní zemi, a mimo jiné začali opravovat drobné památky, aniž přesně věděli proč. Bezvěrci donesli kvítí ke kapličce, zašli na hřbitov, vyčistili studánku, zvědavě nakoukli k archeologům pracujícím pod převisem – snad v neuvědomělé touze po duchovní dimenzi domova. Touhu po jiné dimenzi projevili „zájemci“, kteří přijeli s vysokozdvižnou technikou a odvezli kříž i s kamenným soklem. Zájem vzrostl.

O tom všem se lze v knize dočíst. O lásce i nelásce, pobožnostech i bezbožnostech, vraždách v minulosti i současnosti, sochách objevených i ukradených, a hlavně o krajině, která nalézá svou identitu. Větším písmem jsou vytištěny příběhy, drobným písmem data, doplňující fakta, citace jiných autorů či starého denního tisku, návody jak najít skryté místo, vysvětlivky. Zažloutlý papír, na němž je kniha vytištěna, jako by upozorňoval na kontinuitu kraje s minulostí, a ilustrace i grafická úprava (s Müllerovou mapou z r. 1723 na předsádce) tento dojem zesilují.

Přítomnost se propojila s minulostí, lidé si našli krajinu a krajina si našla lidi. Svou knihu Karel Stein uzavírá: Na příkladu severních Čech se ukazuje, že drobné památky ke kraji neodmyslitelně patří a že je ani výměna obyvatelstva, ani ateizmus nedokázaly vymýtit. Všeobecně se dá říci, že zatímco se v 19. století pozornost soustředila na romantické krajiny se středověkými hrady, zámky a na svět velehor, jsou dnes středem zájmu menší objekty, jako památné stromy, kameny, pomníčky, a prehistorické památky. Překvapuje mě a zároveň těší, že mohu být spoluúčasten tohoto vývoje a vnímat proměny krajiny, které jinak trvají celé generace.