Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Bakteriální lupiči genů

 |  15. 9. 2005
 |  Vesmír 84, 501, 2005/9

Ve věčném souboji hostitele a parazita vítězí vždy paraziti. Není na tom nic divného. Jsou menší a žijí rychleji, hostitelé jednoduše nemají šanci. Jako nejmenší a nejrychleji se množící organizmy mají nejlépe rozdané karty bakterie. Každou chvíli nás překvapí novým kouskem ze svého repertoáru. Tým pod vedením Tobyho Gibsona z Evropské laboratoře molekulární biologie v Heidelbergu přišel s objevem, že bakterie kradou svým hostitelům jejich vlastní geny, pomocí nichž následně podvádějí obranu jejich imunitního systému.

Gibsonův tým se zabýval genem pro krevní protein alfa-2-makroglobulin (α2m). Tenhle protein a další jemu blízce příbuzné nalezneme u mnoha různých živočichů a vždy ve stejné roli – brání své nositele proti útokům parazitů. Na tomtéž pracovišti se jiný tým již dříve věnoval proteinům TEP, což jsou obranné proteiny typu α2m v krvi komárů přenášejících malárii. A protože se badatelé z druhého týmu chtěli dovědět něco zajímavého o evoluci proteinů TEP, přizvali Gibsonův tým ke spolupráci. Výsledky byly překvapující.

Při hledání genů příbuzných genům pro proteiny TEP byl naprosto neočekávaně nalezen gen pro protein α2m u bakterií. Předpokládá se, že bakterie používají gen α2m v případě, že je bakteriální buněčná stěna parazita napadena imunitním systémem hostitele.

Je pozoruhodné, že zmíněný gen byl nalezen pouze u živočichů a u bakterií způsobujících infekční onemocnění, nikde jinde. Podle všeho tedy bakterie tento gen ukradly a vytvořily si z něj zbraň proti původním vlastníkům.

Bakterie s genem α2m pocházejí z mnoha nepříbuzných bakteriálních linií a spojuje je jen to, že moří živočichy infekcemi. Zdá se, že si mezi sebou vyměňují zajímavé geny jako děti na hřišti hračky. Podle autorů studie představuje bakteriální protein α2m zajímavý cíl pro případnou vakcínu, která by mohla pomoci proti bakteriím do chvíle, než si tihle malí podloudníci zase vymyslí něco nového. Nebude to trvat dlouho. (Genome Biology online 5, 6, R38)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.