Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Ernst Mayr biolog, filozof a historik

 |  12. 5. 2005
 |  Vesmír 84, 287, 2005/5

Až do r. 1953, kdy získal profesuru zoologie Alexandra Agassize (1835–1910) na Harvardově univerzitě, byl Ernst Mayr především ornitologem a systematikem, v následujících desetiletích ale spektrum svých prací rozšířil. Začal psát o teorii evoluce a později také o filozofii a dějinách biologie. Roku 1975 byl penzionován, v Muzeu srovnávací zoologie však pracoval i nadále. Podílel se na modernizaci evoluční teorie a v důsledku toho se ve třicátých a čtyřicátých letech stal jedním z nejdůležitějších biologů 20. století.

Syntetická teorie evoluce

Stal se čelným představitelem syntetické teorie evoluce, jedné z variant darwinistických evolučních teorií, která postupně vznikala za intenzivní spolupráce ruských, německých, anglických a amerických biologů. Jako důležitý evoluční faktor platí v jeho teorii – stejně jako u Darwina – výběr (selekce). Jelikož původní Darwinův, v podstatě lamarckistický, pohled na otázky dědičnosti nebyl již na přelomu 19. a 20. století – po vzniku moderní genetiky – udržitelný, byl nahrazen neodarwinstickou syntetickou teorií, podle níž přirozená variabilita vzniká mutacemi a rekombinací. Navazovala zejména na myšlenky amerického genetika Theodosia Dobzhanského (1900–1975), rozpracované v jeho knize Genetics and the Origin of Species (1937), a ruského populačního genetika Sergeje S. Četverikova (1880–1959). To však byla pouze jedna z několika rozhodujících nových modifikací syntetického darwinizmu. Neméně důležité bylo nové vysvětlení vzniku jednotlivých druhů a jejich vysokého počtu.

Vznik druhů a jejich vysoký počet

Darwin vykládal tyto fenomény principem divergence, v jehož důsledku přírodní výběr dává přednost silněji specializovaným varietám, neboť ty si mohou navzájem méně konkurovat. Ve své knize Systematics and the Origin of Species (1942) pak Mayr nastínil možnost alopatrické speciace – argumentoval v tom smyslu, že vznik nových biologických druhů je způsoben výhradně geografickou izolací dvou populací (viz článek J. Flegra na s. 285). Podle toho se pak rozhodovalo, zda jde v případě dané populace o rasu nebo druh, nezávisle na míře genetických rozdílů a výhradně skrze reprodukční izolaci. Na této bázi Mayr předestřel definici, jež vymezuje biologický pojem druhu: Druhy jsou skupiny skutečně nebo potenciálně se mezi sebou rozmnožujících populací, které jsou reprodukčně izolovány od ostatních takových skupin. V této definici úplně upustil od větší nebo menší podobnosti organizmů a jako jediné kritérium stanovil reprodukční izolaci.

V osobním styku měl Ernst Mayr smysl pro humor, často sebeironický, a byl velmi srdečný. V odborných debatách pevně trval na svých argumentech, odlišné názory toleroval jen tehdy, pokud byly dostatečně podloženy. Někdy se nechal přesvědčit; byl dokonce hrdý na to, že se mu během života podařilo svůj názor na důležité odborné otázky a problémy revidovat.

/Psáno pro Vesmír, přeložil Michal Šimůnek/

Ke stažení

O autorech

Uwe Hoßfeld

Thomas Junker

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.