Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Pivo nejen alkoholické

 |  14. 4. 2005
 |  Vesmír 84, 188, 2005/4

Tradici piva v Čechách dokládají příjmení jako Pivec, Pivka, Pivo, Pivko, Pivný, Pivník, Pivoň, Pivnička aj. Nelze sice popřít, že jejich letitými souputníky jsou Pijak, Piják, Pijáček, Pijan či méně průhlední Piák, Piálek a Pialka, ale ti jsou do jisté míry kompenzováni Nepilem, Nepilmachem (Machem, který nepil) a snad i Pivodou, jenž se přes zdánlivé „pivo“ ve jméně vyvinul z větného příjmení „Pi(j) vodu!“. (Záznamy o tom, proč mu to připomínali, se nedochovaly.)

Čtenáře proto možná překvapí, že název oblíbeného zlatavého nápoje nemá s alkoholem nic společného. Pivo vzniklo odvozením od slovesa pít (tak jako topivo od topit) a původně znamenalo prostě „to, co slouží k pití“. Příbuzné je ř. pino – piji nebo lat. potus – nápoj. Co přispělo k zúžení významu v jazycích všech slovanských národů, lze jen tušit. Jisto je, že již záhy se tím, co sloužilo k pití, stal nápoj ze sladu, chmele a kvasnic.

Slad (od sladký) vzniká z navlhčeného zrna, které vykvete (naklíčí) v humně. Staré slovanské humno bylo upěchované místo za stodolou, kde voli vyšlapávali zrno z klasů. Etymologie tak starých slov je neprůhledná, podle jedné teorie jde o složeninu, jejíž první část poukazuje na hovada a druhá na mnutí. Zrno zbavené klíčků se pak suší na hvozdech, jež s hlubokými lesy nemají nic společného. Staročeské ozd pochází asi ze staré germánštiny a souvisí s angl. oast – sušírna. Chcete-li něco pořádně usušit, musíte to občas přeházet. A k tomu v pivovarech po léta sloužila limpa, nástroj nejasné etymologie (obdobu má jen v dolnolužické limpě – čepeli nože), leč slavné minulosti, neboť je zvěčněn ve znaku pivovarnického cechu. Várka začíná vystíráním (smícháním rozdrceného sladového šrotu s vodou). Příbuzné je slovo stírka, ve starší češtině nádoba (koryto, sud), ve které se míchalo či pařilo krmivo pro dobytek, v pivovaru káď: tluč se rozmjlá na rmut w kádi wystiracj (Jungmannův slovník, 1839). Při rmutování (rmut od mutit – kalit), tj. vlastním povařování sladu s vodou, se uvolňují obilné slupky neboli mláto (souvisí s něm. Malze – slad), používané jako krmivo pro dobytek. Směs se scedí – dříve se prolévala cízem na troky (něm. Trog – koryto) – a vznikne sladina, která se vaří s chmelem.

Prapůvod slova chmel lze hledat někde na východě, možná v Podkavkazí, odkud ho Čuvaši přenesli k Volze (viz finské humala) a k Dunaji (viz maďarské komló). Vcelku nespravedlivě se tato rostlina (Humulus lupulus) stala součástí slov, jako je nachmelit se nebo ochmelka, neboť sama o sobě je neškodná a za ochmelkův rudý nos nemůže. Vařením s chmelem již vzniká mladé pivo, mladina, postaru břečka. Někteří Slované tak sice nazývají šťávu z břízy, ale praslovanská břěča může mít keltské kořeny a v tom případě by souvisela např. se staroirským slovem braich – slad.

Do ochlazené mladiny se přidávají kvasnice. Staré slovanské slovo kvas souvisí s lat. caseus (odtud pak něm. Käse či angl. cheese), staročeské kvasiti znamenalo hodovat, popíjet. Ve svatebních obřadech měl prý kvas (těsto) magickou úlohu přivolávat vzrůst, hojnost i těhotenství. Zlatým hřebem při výrobě piva je pak spílání, které nemá nic společného s nadáváním, dnes se říká stáčení. Děje se ve spilce (stáčírně) a bývá dáváno do souvislosti s angl. spill – vytékat, přetékat, rozlévat se.

Z obrovské spousty termínů (zhusta domácích) jsme si mohli připomenout jen nepatrnou část těch dosud živých. V zemi, kde pan Sládek píše verše, pan Mládek hraje na banjo, pan Dienstbier (v překladu „řídké pivo“) působí v politice a velcí spisovatelé se rodí v pivovarech, lze pití piva těžko omezit. Pití vody, jež inzeruje jméno pana Vodičky, je ostatně diskutabilní, podle zlých jazyků jde o ironickou přezdívku hostinskému. Zbývá tedy jediné řešení – učinit pivo tím, čím bylo původně: tj. něčím, co slouží k pití, někdy s alkoholem, jindy bez něj.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné