Hafo a hafol

V jazyce mládeže je dnes populární expresivní výraz slangového charakteru hafo – množství něčeho, někdy i přebytek (bylo tam hafo lidí, přišlo mi hafo mailů, mám hafo starostí). Buď se neskloňuje, nebo se skloňuje podle vzoru město (přišel jsem s hafo lidmi či s hafem lidí). Odkud podivné slovo pochází, to žádný z uživatelů neví.

Je české, nebo cizí? Hledejme něco podobného v domácích slovnících: V moravských dialektech se vyskytoval hafol ve významu chomáč, chuchvalec (z něm. dial. Hanfel z Handwoll – hrst), též hafel, hafok, hafolec. Podle údajů Českého jazykového atlasu tyto dialektizmy znamenají chumáč, trs, popř. množství (ovoce). Ve spisovné češtině by tomu odpovídala přehršel (zprvu množství, které se vejde do hrsti, později množství blíže neurčené), v angličtině handful (plná hrst). Lze tedy předpokládat, že výraz hafo vznikl na Moravě? Pro tento výklad by svědčilo i jeho zahrnutí do Velkého slovníku hantecu (FT Records, Brno 2000). A proč se toto slovo těší mezi mladými takové oblibě? Je úsporné a nahrazuje hned několik neutrálních slov, jako jsou spousta, hodně, příliš.

Krom toho je neotřelé, tudíž uživateli umožňuje vysokou míru sebevyjádření. Podobně motivované jsou patrně v jazyce mládeže posuny ve významu slov hustý a drsný (film), jimiž lze vyjádřit krásný, úžasný, skvělý, nádherný, dojemný stejně dobře jako ošklivý, děsný, odporný, strašidelný. Mým cílem není hájit expresivní slova slangového charakteru, rozumět jim ale můžeme. Tím spíš, že sami používáme nejedno slovo, které spadá spíš do oborového slangu než do odborné terminologie v pravém slova smyslu. (Naše řeč 87, 270, 2004/5)