Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025

Aktuální číslo:

2025/10

Téma měsíce:

(Ne)pozornost

Obálka čísla

Pozorování evoluce za humny

 |  17. 3. 2005
 |  Vesmír 84, 128, 2005/3

Pokud druh obývá více míst s různými ekologickými podmínkami (např. nějaký lesní pták hnízdí v listnatých porostech, v jehličnatých monokulturách a na pasekách), je pravděpodobné, že se rozdílné selekční tlaky působící v různých místech projeví v genetické odlišnosti jednotlivých populací tohoto druhu. Pokud se ovšem budou jedinci mezi populacemi často vyměňovat, budou se rozdíly vznikající selekcí stírat vlivem silného toku genů. Tato úvaha implicitně předpokládá, že geny tečou mezi populacemi náhodně. Prokázat tuto teorii v přírodě je přetěžký úkol – evoluce probíhá v časových a prostorových měřítkách, která vědci pracující v terénu většinou nejsou schopni podchytit. Badatelé z anglického Oxfordu však tyto obtíže překonali a shromáždili unikátní datový materiál: v letech 1965–2000 zaznamenávali u místní populace sýkory koňadry (Parus major) skoro všechny myslitelné údaje vztahující se k reprodukční úspěšnosti. Jejich analýza přinesla překvapivé výsledky. Jednak na ploše několika km2 existují místa s různě kvalitním prostředím, ve kterých se selektují různě velká mláďata, což lze v mozaikovitém prostředí anglické stromovité krajiny vcelku předpokládat. Kromě toho se však hnízdící ptáci rozdílně rozmísťují – větší jedinci se usazují jinde než menší. Můžeme tak v tomto miniaturním prostorovém měřítku sledovat genetické a fenotypové rozrůzňování částí sledované populace koňader, které je z velké míry způsobeno usměrněným šířením různých jedinců. Poměrně dlouhá doba, po kterou byla populace zkoumána, pak umožňuje zachytit trendy ve změnách fenotypu a genotypu koňader: ptáci v severní části sledované plochy během 35 let „vyrostli“, ti z východní části se naopak „zmenšují“. Děje se tu tedy pravý opak toho, co říká poučka na začátku článku a co bychom čekali, kdyby šíření jedinců bylo prostorově homogenní (tok genů by vedl k zahlazování rozdílů). Jak vidno, studium zvířat v přírodě dokáže s evolučními a ekologickými teoriemi pořádně zamávat. (Nature 433, 60–65, 2005)

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Reif

Doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D., (* 1980) se v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK v Praze a na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci zabývá biologickými principy, na nichž by měla být založena ochrana ptáků.

Doporučujeme

Zadání testu z titulní strany

Zadání testu z titulní strany

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Na titulní straně říjnového Vesmíru jsme otiskli Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jde o tradiční...
Vypravěč velkých příběhů

Vypravěč velkých příběhů

Ondřej Vrtiška  |  29. 9. 2025
Je Jan Černý spíše imunolog, nebo buněčný biolog? Sám o sobě raději mluví obecněji jako o přírodovědci, do menších škatulek se nevejde. Stejně...
Když dva vidí totéž, není to vždy totéž

Když dva vidí totéž, není to vždy totéž uzamčeno

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Slavný citát, připisovaný polskému básníkovi Stanislawu Jerzy Lecovi a zhudebněný Ivo Jahelkou, říká, že seno voní jinak koním a jinak...