Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Pozorování evoluce za humny

 |  17. 3. 2005
 |  Vesmír 84, 128, 2005/3

Pokud druh obývá více míst s různými ekologickými podmínkami (např. nějaký lesní pták hnízdí v listnatých porostech, v jehličnatých monokulturách a na pasekách), je pravděpodobné, že se rozdílné selekční tlaky působící v různých místech projeví v genetické odlišnosti jednotlivých populací tohoto druhu. Pokud se ovšem budou jedinci mezi populacemi často vyměňovat, budou se rozdíly vznikající selekcí stírat vlivem silného toku genů. Tato úvaha implicitně předpokládá, že geny tečou mezi populacemi náhodně. Prokázat tuto teorii v přírodě je přetěžký úkol – evoluce probíhá v časových a prostorových měřítkách, která vědci pracující v terénu většinou nejsou schopni podchytit. Badatelé z anglického Oxfordu však tyto obtíže překonali a shromáždili unikátní datový materiál: v letech 1965–2000 zaznamenávali u místní populace sýkory koňadry (Parus major) skoro všechny myslitelné údaje vztahující se k reprodukční úspěšnosti. Jejich analýza přinesla překvapivé výsledky. Jednak na ploše několika km2 existují místa s různě kvalitním prostředím, ve kterých se selektují různě velká mláďata, což lze v mozaikovitém prostředí anglické stromovité krajiny vcelku předpokládat. Kromě toho se však hnízdící ptáci rozdílně rozmísťují – větší jedinci se usazují jinde než menší. Můžeme tak v tomto miniaturním prostorovém měřítku sledovat genetické a fenotypové rozrůzňování částí sledované populace koňader, které je z velké míry způsobeno usměrněným šířením různých jedinců. Poměrně dlouhá doba, po kterou byla populace zkoumána, pak umožňuje zachytit trendy ve změnách fenotypu a genotypu koňader: ptáci v severní části sledované plochy během 35 let „vyrostli“, ti z východní části se naopak „zmenšují“. Děje se tu tedy pravý opak toho, co říká poučka na začátku článku a co bychom čekali, kdyby šíření jedinců bylo prostorově homogenní (tok genů by vedl k zahlazování rozdílů). Jak vidno, studium zvířat v přírodě dokáže s evolučními a ekologickými teoriemi pořádně zamávat. (Nature 433, 60–65, 2005)

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Reif

Doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D., (* 1980) se v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK v Praze a na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci zabývá biologickými principy, na nichž by měla být založena ochrana ptáků.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné