Podivuhodné umění

Je význam vědy pro náš život na Zemi přehodnocen, podhodnocen, nebo objektivně posuzován?

Když se laik seznamuje s teoriemi, názory i přesvědčováním vědců, z nichž se málokdy dva shodnou, otřásá se hrůzou. Když vědci sami nevědí, jestli je jejich činnost přínosem jen pro ně a újmou pro celou populaci či naopak, nebo je-li prospěšná jim samým i populaci, ale myslí si…, snad aby se raději svého úsilí vzdali.

Laik ví zcela bezpečně následující: člověk žije příliš krátce, než aby si mohl ověřit dopady toho, co je trháním plodů ze zakázaného stromu poznání. Nemůže vrátit čas zpět, když se ukáže, že svým výzkumem uškodil. Má příliš omezenou představivost na to, aby si promítl možné dopady v budoucnosti. Má příliš krátkou paměť a omezenou schopnost vázat do průběžné souvislosti jednotlivé etapy vědeckého vývoje tak, aby mohl odhadnout další stupně (viz M^me Curie).

Na námitku vědců a kde bychom dnes byli bez kdysi obávané elektřiny, výbušných motorů, páry, očkování, může laik pípnout bez elektrických křesel, bombardovacích letadel, mezikontinentálního sdělování infekcí, bez potlačování vlastní obranyschopnosti vůči nim a bez zdravotnictví, které sice dokáže držet při životě 100letou živou mrtvolu a prodlužuje invalidní životy vbrzku do 120 let […]. Což všechno dohromady ještě není nejhorší zlo, horší je, jak nám vcelku dopady vědeckých výdobytků se zamýšleným cílem (aby bylo na Zemi lépe) tu Zemi likvidují pod nohama i nad hlavou. Copak o to, Země je schopná se vzpamatovat a obnovit, ale napřed musí vyhynout ten homo, co je sapiens.