Poděkování pokusným zvířatům

Není pochyb o tom, že množství lidí skutečně žije díky výzkumům na zvířatech a že kvalita života ještě většího množství lidí je díky těmto výzkumům podstatně zlepšena (což se týká i mne).

Znám spoustu vegetariánů, kteří odmítají sníst ubohé „zavražděné“ zvířátko a vůbec si neuvědomují, že existence drtivé většiny léků, které berou, a léčebných postupů, jež podstupují, je vykoupena nejen smrtí, ale i velkým utrpením pokusných zvířat. Prakticky za každou pilulkou, kterou polykáme, se skrývá týrané zvíře. Ono to většinou ani jinak nejde. Pokusné zvíře musí být nemocné, aby se na něm mohla zkoumat nějaká léčivá substance či nová léčebná metoda. Zdravé zvíře zase musí být otráveno zkoumanou substancí, aby se zjistila její letální (smrtná) dávka. Při výzkumu psychofarmak jsou zvířata vystavována dlouhotrvajícímu stresu a psychickému utrpení, aby se u nich vyvinul stav obdobný depresi či psychóze. Každý lék, který má nějak účinkovat, je ve vysoké dávce jed. Aby se ověřila jeho bezpečnost pro Homo sapiens, musí být zabito mnoho „nižších“ živočichů. Další fází jsou testy na dobrovolnících. Ani ty nejsou zcela bez poskvrny, nejprve se totiž testují vedlejší účinky. Dobrovolníci pro tento typ zkoušek se většinou rekrutují z chudých zemí – farmaceutické firmy tak zneužívají chudobu jejich obyvatel.

Před touto skutečností nelze zavírat oči. Srozumění s touto skutečností by ovšem nemělo vést k naivnímu odmítání experimentů na zvířatech, neboť ty jsou, a patrně ještě dlouho budou, nevyhnutelné. Rozhodně by toto vědomí mělo vést k úctě a pocitu pokory. Snad máme právo děkovat výzkumu, mělo by však být naší morální povinností děkovat především zvířatům, jež trpěla, abychom my mohli žít či žít lépe.

A každý, kdo má tu moc, by se měl také se zasadit o zlepšení životních podmínek pokusných zvířat. ¹⁾ Zvíře není předmět; dokonce ani ve chvíli, kdy je předmětem výzkumu…