O původu biodiverzity amazonských lesů

Mimořádná druhová bohatost (biodiverzita) amazonského pralesa nenechá v klidu mysl snad žádného biologa zabývajícího se druhovou rozmanitostí tropické přírody. Už Charles Darwin poznamenal, že právě obrovská rozloha Amazonie by mohla být hlavní příčinou jejího druhového bohatství. Během 20. století se však vědci přikláněli spíše k jiným faktorům, přičemž nejvlivnější byla představa rozkouskování pralesa na malé fragmenty, které byly od sebe dostatečně izolovány, takže se v nich mohly vyvinout nové druhy. Rozpad souvislého lesa se odehrál během ledových dob ve čtvrtohorách (ty začaly zhruba před 2 miliony let), kdy se velké množství vody proměnilo v ledovce, takže klima bylo výrazně sušší než dnes a povrch Země ovládlo bezlesí. V poslední době se však objevily důkazy, že vysokou biodiverzitou se oblast amazonských lesů vyznačovala už podstatně dříve – v třetihorním období eocénu před více než 50 miliony let, kdy bylo klima vlhké a teplé, a nelze tedy předpokládat existenci nějakých fragmentů způsobujících druhové rozrůznění. Alternativní vysvětlení vzniku nových druhů operuje právě s velkou rozlohou území: je-li plocha, kterou druh může obývat, výrazně větší než dosah šíření jedinců daného druhu za generaci, může být tok genů mezi periferní populací a centrem natolik malý, že se druh odštěpí pouze na základě izolace způsobené vzdáleností. Zdá se, že Darwin měl jako obvykle pravdu. (Science 300, 71–72, 2003)