Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Cloaca maxima

 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 68, 2005/2

Superlativem maxima (největší) byl vyjádřen význam stoky, kterou nechal postavit z tufových kvádrů Tarquinius Superbus (zpupný), poslední z etruské dynastie římských králů, jehož vypuzení z Říma koncem 6. stol. př. Kr. uvolnilo prostor pro nastolení římské říše. V knihách se píše, že stoka sloužila k „odvodnění“ římského fóra, ale nebyla to jen voda, co v ní teklo. Pro přírodovědce je kloaka spíše ústí (nejen trávicí) trubice některých obratlovců, v obou případech jde však o čištění (z lat. cluere – čistit), resp. očištění od nepotřebné tekutiny. Ostatně i slovanské čistit má v neslovanském světě příbuzenstvo obdobného významu (bývá dáváno do souvislosti např. s vulgárním německým scheissen).

Začala jsem „starými Římany“, ale nějaké odpadky kolem sebe člověk trousil už od paleolitu. Když se pak v neolitu usadil a začal chovat zvířata, pozůstatky jeho činnosti se hromadily (a díky tomu mají dnes archeologové co dělat). Na venkově se někde dosud dává organický odpad na hnůj (odvozen od hnít) a na kompost, kde vzniká hnojivová „složenina“, podobně jako je kompot „složeninou“ ovocnou (obojí z lat. compositus). Ve větších sídlištích bylo brzy nutno vykopat žumpy (z něm. Sumpf – bažina, jímka na kal) a veškeré smetí smést na smetiště či poskládat na skládku.

Kromě nepotřebných věcí se musela odklízet i nemocná nebo uhynulá zvířata, což bylo svěřeno rasovi. Původně byl jen odklízečem nečistot a zdechlin, teprve později se stal i katem toulavých psů (a v přeneseném významu pak člověkem krutým, nesmlouvavým). Obdobný význam mělo starší německé Racker, z nějž vznikl ras asi jako z ďábla ďas (polština má nezkrácené rakarz). Tato hypotéza ale není jediná. Plně objasněn není ani původ synonyma pohodný, i když se nabízí souvislost se slovesem pohodit (mršinu do jámy). Ze 17. a 18. století je však doložen v tomtéž významu i pohodlný, což ve starší a střední češtině neznamenalo líný, nýbrž vhodný, užitečný. Je tedy možné, že šlo o eufemizmus zvolený pro nepříliš populární povolání.

S nárůstem nelibých pozůstatků lidské činnosti přibývalo i eufemizmů s nimi spojených (čtenář nechť si doplní z vlastní zkušenosti). Pach některých uleželých slov si vyžádal vznik citově neutrálních termínů (viz např. fekálie převzaté z němčiny a vzniklé z lat. faex – kal). V lidovém podání byly naopak některé významy přeneseny a vulgarizovány. Prevít je synonymem neřáda, ačkoli románská etymologie prevétu decentně poukazuje na místo privátní (kam i císařpán chodí pěšky). Tytéž vlastnosti jsou přičítány hajzlovi, jehož germánská etymologie se opět odvíjí od účelového domečku, tentokrát doslova (něm. Häusel je zdrobnělina od Haus). S nečistotou a nepořádkem byl obecně spojován chlév, příbytek dobytka, extrémním vyhrocením představy pak je chlívák (nemrava). Drsně zní i slovo zmrvit (zkazit), které však patrně nesouvisí s mrvou chlévskou, ale s mrvou (troškou) slámy nasypané na podlahu, na níž podle zvyku po přástkách přenocovali všichni účastníci společně (odtud pak zmrvit děvče). Za stoku lze přeneseně označit i bulvární plátek (navzdory nevinné etymologii, odkazující na sloveso téci). K obdobným přenosům svádí kanál (ač vznikl z lat. cannalis – trouba, od canna – trubička, rákos, třtina). Nadávka kanálie (mrcha) je však s kanálem spojována mylně, její etymologie poukazuje na psa (lat. canis), resp. čubku.

Nelibé téma? Budiž. Kromě „obyčejných“ hnilobných odpadů se ale dnes musíme zbavovat i odpadů vysloveně jedovatých. A není člověka, který by k nim svou troškou nepřispěl. Snad tedy lze prostřednictvím stabilizace (ustálení) a solidifikace (zpevnění) na solidním odborném základě zneškodnit alespoň část toho, co nelze vypustit ani do největší kloaky světa. Je čas trochu poklidit a úklidem zajistit klid (praslovanské kľud má prý blízko ke gótským i jiným germánským slovům znamenajícím čistý, jasný).

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...