Na rychlosti záleží
Vědecká práce v chemii, biochemii, biologii a dalších oborech nezávisí jen na vzdělanosti vědců a špičkovém přístrojovém vybavení, ale také na vstupních surovinách. Každá laboratoř používá množství chemikálií, proteinů, nukleových kyselin, specifických souprav a jiného materiálu. Skladba chemických látek závisí na typu laboratoře, v každé se ale značná část chemikálií mění podle toho, jak práce postupuje a jaké je zaměření výzkumu. Dnes již není možné, aby si laboratoř sama připravovala výchozí látky, které jsou stále složitější. Proto existuje řada firem, které se specializují na vývoj, výrobu i distribuci chemikálií a jiných potřeb. Na trhu je nyní asi 130 000 komerčně dostupných chemických látek a pomocných materiálů.
Kde skladovat a jak
Řešení vědeckého problému by se nemělo opozdit kvůli nedostupnosti některé z výchozích surovin. Vyšlo se proto z představy, že by měla být k dispozici obrovská nabídka chemických látek dostupných velmi rychle. Celosvětově největší nabídku chemikálií, biochemikálií a potřeb pro molekulární biologii má distribuční velkosklad firmy Sigma-Aldrich v Německu.Když se v polovině devadesátých let koncipoval projekt tohoto centra, požadavek zněl, aby byl velkosklad schopen odeslat k uživateli ještě v den objednávky kterýkoliv z produktů. Těch bylo tehdy okolo 95 000 a skladovaly se přibližně v 540 000 různých velikostech balení. Bylo jasné, že stanoviště evropského distribučního skladu musí být v centru Evropy. Volba padla na malé německé město Schnelldorf (zhruba mezi Norimberkem a Stuttgartem), které nekladlo podniku, nabízejícímu množství pracovních míst, překážky. Poslední stavební úsek skladu o rozloze 1,7 ha byl dokončen na konci roku 2003.
Z centrálního skladu do světa
V distribučním centru ve Schnelldorfu se dnes elektronicky zpracovávají, schvalují a obratem vyřizují zakázky téměř z celého světa. Zboží se daří vypravit již v den objednávky ve více než v 98 % případů. Sklad zásobuje přímo zákazníky v Německu, v ostatních evropských zemích zajišťují plynulý tok produktů prodejní kanceláře. V některých asijských zemích, např. v Indii nebo v Austrálii, se zboží distribuuje z regionálních skladišť, která jsou zásobována z centrálního německého skladu. Pro jiné země, např. pro Jižní Afriku, se zboží pro spotřebitele balí již ve Schnelldorfu. Souběžně s expedicí se zboží také nakupuje. Větší část výrobků pochází z produkce a stáčíren v USA, Švýcarsku a Německu (ve Steinheimu). Příjem zboží ve Schnelldorfu činí denně kolem 20 000 lahví. 1)Vypilovaná technika
Dvě třetiny zboží se skladují v plně automatizovaném regálovém skladišti. 2) To je rozděleno na osm částí, například podle nebezpečných látek nebo podle teploty v částech, které jsou chlazeny (–18 oC), jinde se reguluje vlhkost. V 17 uličkách, jež jsou vybaveny automatickými jeřáby, se k přepravě používají košíky rozdělené na několik částí. Zboží se balí v 28 balicích odděleních. Zbylá část skladů není automatizována, především sklady hluboko chlazené (od 8 oC až do –80 oC), využívané pro séra a další citlivé materiály.Na všech místech, jimiž procházejí košíky se zbožím, jsou v pravidelných odstupech snímače čárových kódů. Díky systému kódů obdrží pracovníci v balírnách přesné údaje, jaké produkty a jaká balení musejí být z košíku vyndány, jak se mohou jednotlivé produkty balit, které výrobky se podle dopravních předpisů nesmějí zabalit dohromady apod. Díky této vypilované technice lze téměř vyloučit chyby. Většina zakázek (98 %) je splněna během 24 hodin. Sklad zásobuje také laboratoře v České republice. Denně je pro Českou republiku expedováno v průměru 190 položek a průměrná doba mezi přijetím objednávky a dodáním je 3,5 dne.
Poznámky
Ještě bych se chtěl zmínit o tom, jakým způsobem se tam [= u Bati ve Zlíně] administrovalo. Když jsem nastoupil, přišel za mnou jeden ze dvou úředníků, kteří měli na starosti 300 zaměstnanců. Jeden se zabýval mzdovými otázkami, druhý zařizoval všechno ostatní. Přinesl mi bloček 9 krát 13 centimetrů velký s jedním průklepovým papírem a řekl: Tohle jsou převodky. Když budete cokoli potřebovat, tak to tam napište, jednu kopii si necháte a druhou nám dáte. Snad byste neměl během roku utratit více než tři miliony korun… To bylo v době, kdy veškerá roční dotace Votočkova ústavu dosahovala 13 000 korun!
Pak mi ukázali, kde budu pracovat, zavedli mne do pátého patra, kde bylo prázdno, a zeptali se, kde chci co mít. Tak jsem křídou nakreslil na podlaze, kde by měly být pracovní stoly, kde digestoře a jaké přívody energie mají kde být – vody, elektřiny, páry…
Otto Wichterle: O chemii, životě a náhodách,
Vesmír 68, 152–156, 1989/3
… Přitom nebylo nutné hromadit si zbytečné zásoby chemikálií nebo laboratorního zařízení, protože příruční sklad ústavu byl nepřetržitě k dispozici s výjimkou středy odpoledne, kdy se ve všech skladech firmy prováděla každotýdenní inventura.
Otto Wichterle: Vzpomínky,
nakl. Evropského klubu, Praha 1992, s. 35
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [221,47 kB]