Indie svádí boj s dětskou obrnou: ohromující čísla

Severoindický stát Uttarpradéš (kde se narodí půl milionu dětí ročně), především město Ghaziabad, působí starosti jak Světové zdravotnické organizaci, tak indické vládě. V předměstských slumech bez kanalizace, elektřiny a s ojedinělými zdroji pitné vody se šíří virus dětské obrny. V ro­ce 2002 přibylo v Indii 1600 nových případů, což je 83 % celosvětového výskytu, a 80 % z toho právě v severní části. V roce 2004 proto Indie přistoupila k rozsáhlé očkovací akci, která nemá v dějinách lidstva obdobu (Science 303, 1964, 2004).

Perorální vakcínu proti dětské obrně má dostat 165 milionů dětí. V únoru bylo zřízeno 640 000 „očkovacích stánků“, vysláno bylo 1,1 milionu očkovacích týmů (s 2,3 milionu členů) a 137 000 dohližitelů. Protože ulice (a ani předměstí) Ghaziabádu nemají jméno a domy nemají čísla, členové očkovacích týmů označují domy, kde se jim podařilo vakcínu podat všem dětem, písmenem P a domy, kde vůbec neuspěli, písmenem X. Děti, které dostanou vakcínu, obdrží též nesmytelnou červenou značku na ruku. Některé muslimské rodiny nechávají očkovat jen dcery, protože věří, že jde o náboženskou genocidu a vakcína vyvolá u chlapců pozdější impotenci. Dětská obrna se mezitím rozšířila i do sousedního státu Bihár a jeden přenos byl prokázán až v Libanonu.

I když to bylo cílem Světové zdravotnické organizace, vymýtit dětskou obrnu se zatím nepodařilo (dalšími kritickými místy jsou Nigérie a Somálsko), a dokonce představuje vážnější problém než kdysi vymýcené černé neštovice (Vesmír, 82, 384, 2003/7; Science 303, 1696, 2004). Zatím nikdo nechce proti viru dětské obrny vyvíjet lék, protože nemoc probíhá příliš rychle a zisky pro firmy by byly pochybné. (Science 303, 1971, 2004)